Jak jsem byla připravena?

V článku Kdo je připraven, není překvapen jsem psala vám i sobě, co mám v plánu dělat, kdybych se ocitla v karanténě. Nakonec se to zvrtlo a jsme doma „uvěznění“ všichni. Ale když jste doma a s blízkými rádi, nemělo by vám to vadit. Pokud tomu tak není, měli byste se zamyslet nad třemi věcmi:

• co doma změnit, aby se vám tam (víc) líbilo (Vždycky jsem tvrdívala, že s trochou snahy si udělám domov všude – potřebuji k tomu jen pár svých obrázků, kytek, nádobí... a klubíčka. Ale byl jeden podnájem, kde jsem to neměla ráda snad nikdy.),
• jak napravit vztahy se svými blízkými. Teď na to konečně máte čas a prostor. Kdy jindy? Možná je to v tomto směru dobře. 
• Případně se můžete zamyslet nad třetí variantou – možná máte s touhle situací takový problém, protože nezvládáte sami sebe, svoje myšlenky a volný čas. 

Jak jsem tedy psala dříve, máme home office. Dalo by se říct, že je to pohoda, ale je to jak kdy. Jeden den ano, to si užívám, že můžu pracovat hned od rána a dát si k obědu skvělé jídlo, nedezinfikovat si ruce, nenosit roušku a podobně, zatímco jindy mě frustruje, že mám spoustu mailů, nové problémy (některé věci online dělat nejdou) a vedoucí má pocit, že se nudím, takže děláme na dalším projektu, do toho si ale miniprojekty vymýšlí i jiní kolegové a já na jejich prosby potřebuju reagovat. Do kanceláře chodím jednou týdně a docela se tam těším, protože mám samostatnou kancelář (aktuálně skoro i budovu), a tak si můžu sundat roušku.

Když jsem přemýšlela, co bych mohla dělat, napadly mě následující věci a teď bych se k nim ráda vyjádřila podle toho, co opravdu dělám a co nikoliv.

Psaní blogu je super. Pořád sice píšu míň, než bych ráda (při home office jsem u počítače až dost, takže pak už na to tak úplně není nálada) a dost taky o koronaviru, ale stejně mnohem víc než kdy dřív (v nedávné minulosti). Ovšem žádné články nejsou dopsané, pořád jenom hrnu před sebou novinky. Na druhou stranu seriál „na statku“ se mi zatím daří úspěšně publikovat každé úterý.

Ohledně šití je to bída s nouzí. Ráda bych se do toho víc pustila, protože psát teoreticky není problém ani jindy, ale k šití se moc nedostanu v běžné pracovní dny. Začala jsem šít roušky a taky pyžamo – ale to bylo ještě před tímhle vším (22. února).

Co se týče malování, jsem na tom asi jako s šitím. Rozkreslila jsem jednu krajinku pastelkami, krásnou barevnou Mowray, kterou jsme si myslela, že dodělám do 20. března, prvního jarního dne, protože jsou na ní kvítky a krásně by se k tomuto tématu hodila, ale hned za pár dní padal sníh, takže to až tak nevadí. A pak další krajinku od téže autorky dětským olejovým pastelem. Je hrozně tlustý, takže není sranda s ním malovat. Ani nevím, proč jsem si ho v Lídlu pořídila. Ale asi jsem to tak nějak chtěla zkusit. A teď jsem je poprvé vytáhla, aby mi jen tak zbůhdarma neležely ve skříni. 

Pletu velice pomalu a málo (když nejezdím do práce, pokud si vzpomínáte, pletla jsem hlavně cestou), především malý svetřík Flax Light pro dítě. Testovací kousek... tak nevím, jestli bude na skutečného lidského tvora. Nemám na kom vyzkoušet. Další prioritou je dokončit svetr Avion z příze Titus od Upletusi na PraktiKAL, tedy do 31. 5. 2020. A pak by se vidělo.

Zato jsem se ale 23. března, tzn. asi týden od vypuknutí velkých změn, pustila do pokračování háčkování. Makám teď na rozdělané dece Charlotte's Dream Blanket, kterou jsem začala vloni. Jelikož je to celkem komplikované, je lepší se na každou řadu nejprve podívat na videu a pak ji uháčkovat. I tak se mi stalo, že jsem musela dvě řady párat, protože jsem je uháčkovala špatnou barvou. 

Vyprat prádlo bylo to nejjednodušší, hned v úterý vám k tomu povím víc. 

Dělání kolem domečku se mi celkem dařilo. Natřela jsem nějaké ty kůlničky či dveře od komůrky a špejcharu, připravila jsem si tu zahrádku na jaro a sázení (i něco zasadila), rozuměj zryla malý kousek půdy. Ale k oknům jsem se nedostala – a ne jen kvůli ochlazení (taky se mi nechtělo) a to samé platí o skříních. 

S kocourkem Frantou jsem se mazlila víc než dřív, až si na mě pěkně zvykl a světe div se, kočka taky. Normálně jsem naučila Macíka trochu se mazlit. Pořád je to ještě takové váhavé a trochu divné, ale rozhodně je to posun! Aspoň už přede mnou neutíká.

A k čemu jsem se nedostala? Třeba ke čtení. Nebo cvičení (smutnej smajlík). Taky ke kurzu psychologie na Courseře. Taky jsem nepaličkovala, nepředla, neudělala inventuru klubíček a nepřipravovala motorku na sezónu.

Navíc jsem začala zahradničit, viz moje články v úterním speciálu Na statku, vyzkoušela matný lak na nehty (takové divné, nelíbí se mi to). Ale začala jsem běhat. Tomu by se dalo říct prozkoumávání okolí...