Velikonoční pondělí

Velikonoční vajíčka od Mixit

Letošní Velikonoce byly extrémně pohodové, ale přišel i jeden koledník s rouškou (na krku). Kupodivu si vybral vcelku nudné, tzn. bílé vajíčko. Protože to byl malý kluk, zaujala jsem ho barevnými „vajíčky“ od Mixitu. A nejvíc ho potěšilo, když jsem mu řekla, ať si jich vezme víc. Chvíli to vypadalo, že mi sebere celou krabičku. :-)

Abych se pochlubila, nafotila jsem vlastnoručně vyrobená vajíčka a poslala pár přátelům obrázek s přáním krásných Velikonoc.

Odpoledne jsem byla taková lehce mrzutá, protože mám pořád oteklý kotník levé nohy (pravděpodobně od nějakého hmyzího kousnutí) a svědí to. Sice se mi daří si ho neškrábat, ale znervózňuje mě, že je to už od včerejšího večera. Později jsem se dívala (pro jistotu) na internet a vyvrknutý nebo vymknutý by být neměl. 

Taky slibovali, že bude na 82 % pršet a zase nic. A my už máme prázdné sudy. 

Vzala jsem si tedy včera rozečtenou knihu Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti Mapa dní, která vyšla vloni a má krásných 504 stránek a já už jich mám pětinu za sebou. Čte se stejně dobře jako všechny tři předešlé. Autor je borec. Chvíli jsem se při čtení snažila plést svetr Avion a celkem mi to i šlo, myslím, ale pak jsem toho nechala, protože jsem chtěla knihu víc hltat. 

Průběžně jsem přikládala v kamnech, protože se venku opravdu dost ochladilo a my ještě máme zbytky pokáceného bezu (více v článku, který bude publikován v rámci speciálu Na statku 21. dubna). 

Večer jsem se pak pustila do žehlení látek, abych měla z čeho šít novou sukni. No a na závěr jsem prokrastinovala psaní blogu čtením článků o koronaviru.