Pokud máte rádi Velikonoce, můžete se podívat na 19 mých (především vzdělávacích) článků na toto téma pod příslušným štítkem. K letošku vám toho asi nemohu moc napsat, protože se toho moc nedělo.
Matně přemýšlím, co jsem který den dělala... Trochu mi splývají.
Pá 10. dubna, Běhání a opalování
Dneska jsem sice neměla podle plánu za úkol běžet, ale protože už jsem dvakrát nebyla, pokusila jsem se nahradit si to a vyrazila se proběhnout. Bylo to moc fajn, takových třicet minut indiánského běhu, řekla bych.
Cestou jsem viděla krásného bílého koníka (o něm zase někdy příště, jestli nezapomenu) a velkou strakatou kočku, která se se mnou hned šla mazlit.
Doma jsem se pak opalovala a háčkovala při pohádkách od Boženy Němcové (byly vážně super!) a potom jsem si pustila pohádku O svatební krajce, kterou jsem zatím neznala.
Večer jsem telefonovala s rodinou a kámoškou a přitom kreslila do výzvy Inktober 52. (Zveřejním v nejbližších dnech na blogu Angeliky tvorba.)
So 11. dubna, výlet do přírody v okolí Berouna
V sobotu jsem trávila čas podobně – háčkovala jsem si a pak jsem se pustila do čtení jedné z knih, které mám půjčené z knihovny. Po měsíci doma na to mám konečně čas.
 |
| Žluté Velikonoce |
Odpoledne jsem už ale byla nějak rozmrzelá. Jestli proto, že byla větší zima než včera, nebo jestli to bylo celkově z toho, že nestíhám vše, co jsem si myslela, že udělám. A seznam úkolů se zdá být nekonečný. Respektive provedení každého z nich trvá příliš dlouho. A je příliš nudné. V téhle náladě mě našel přítel a velice rychle si s tím dovedl poradit.
Co by mi zlepšilo náladu?
Výlet a pivo.
O Berounském medvědovi jsem před nedávnem mluvila. A tak jsem na něj dostala chuť. Vlastně jsem nejspíš jakékoliv pivo měla naposledy v lednu. Asi.
Ale přece nepojedeme do Berouna jenom pro pivo. To bych se cítila jak alkáč. Koukla jsem se tedy na mapu a vymyslela výlet po červené. Jen tak někam kousek za město, abychom šli do přírody. (Možná si řeknete, že můžeme jít do přírody u nás, ale to není tak jednoduché, protože tam chodí všichni – Pražáci. A tak jsme chtěli někam dál. Přáteli osvědčená praktika a la Amerika: když je to od auta pár kilometrů, městský chcípáci tam nepůjdou.)
Z Berouna je to čtyři kilometry do obce Svatý Jan pod Skalou. Výlet to byl parádní, i s celkem slušným převýšením. Cestou jsme skoro nikoho nepotkali, a když, tak jsme si poctivě nandavali roušky. A ostatní taky.
Večer jsme se už jenom stavili pro pivo a šťastně jeli domů.
Ne 12. dubna
Ráno jsme zasadili za stodolu moruši.
 |
| Miska s mnou barvenými vajíčky a posbíranými pírky |
Dneska má Joji asi narozeniny. Proto nabízí slevu na své pletené návody až do 18. dubna. Celým jménem se tato argentinská návrhářka pletených modelů jmenuje Joji Locatelli. Najdete zde na Ravelry. Něco jsem si koupila.
Jinak jsem si četla a opalovala se. Byl to takový víc offline den. Šiklo se to. Sedím teď na počítači víc než kdy dřív. Hlavně kvůli home officu.
Večer jsem se pustila do batikování vajec. Při použití kopřivy by měla být zelená a po vejcích oranžová. O mém batikování vajec cibulí si můžete přečíst zde. O kopřivě nemá smysl psát, protože vajíčka jenom lehce zešedla. Možná bylo kopřivy málo. Každopádně se ve výluhu válela až do rána, takže dobou máčení to určitě nebylo. Ani na chuti se to nijak nepodepsalo. A ještě jsem si při trhání spálila i přes rukavice ruce.
Žádné komentáře:
Okomentovat