Už nějakou chvíli tu máme jaro, tak si říkám, že se mrknu na svůj bucket list a vymyslím si nějaké plány pro letošek. Nechci to přehánět a dramatizovat, ale prý už to nikdy nebude stejné! Možná to s mimčem bude jenom lepší. Ale možná taky ne.
Ono to v reálu nikdy není stejné jako dřív. Každý rok jsou jiné akce, Velikonoce v jinou dobu a různé věci se mění. Stačí se jenom projít po vlastním blogu a vidím, že ještě před pár lety mi připadaly normální jiné věci než teď. A že jsem si vážila jiných věcí. Strávit Velikonoce doma mi připadalo jako něco příšerného. Dneska si doma v klidu zevlím jeden víkend za druhým a stejně „nestíhám“ všechno pletení a malování, co bych chtěla. A to mi věřte, že chci vytáhnout ještě šicí stroj, kolovrátek a taky olejové barvy, co jsem dostala k Vánocům a pustit se do ještě velkolepějšího malování (na plátno). A taky do paličkování. Jak dlouho už mám ty kočky a řetěz rozdělané? No, hádám, že od té doby, co jsem z Brna. Takže přes deset let...
No, to jsem se trošku zamyslela nad tím, že očekávaný potomek nás upozorňuje na totéž, co si uvědomíme, třeba když se nás v okolí dotkne smrt. Že si máme užívat každého dne, protože nevíme, co bude potom. A i dnešní „špatný“ den, se může ukázat krásným, když mu dáme šanci. A nebo tím dobrým v porovnání s tím, co přijde. No nic, to je moje filozofie:
- užívej dne
- neodkládej požitek na zítřek
- a dej každému dni šanci, aby byl nejkrásnějším v tvém životě. Popř. se zeptej sama sebe, co by tomu dnešnímu dni mohlo pomoci.
V rámci jara jsem se pokusila pustit do úklidu záložek na počítači. To věčně odkládám. Vždycky objevím něco zajímavého, ale pak se mi to nechce zavřít, když to ještě nemám dočtené, doposlechnuté a nebo k tomu napsaný článek na blog. A tak se mi tu hromadí a hromadí nejrůznější materiál. Obvykle to jednou skončí tak, že vypnu počítač a on stránky neobnoví a já zase začínám s čistým štítem. A nebo jak jsem zmiňovala výše – i stránky se mohou změnit nebo zrušit a já se pak snažím doklikat někam, kde bylo něco úžasného, ale teď je tam jen reklama na jakési trubky.
Doufám, že i letos si něco zajímavého zasadíme. I když je těžké odhadnout, kolik budeme mít času na zalévání, energie na pletí a vůbec prostoru pro sklízení a případné zavařování.
Je čas přidat pohyb. Nejradši bych vyvenčila motorku. Vždycky když vidím nějakého motorkáře, zálibně se po něm dívám. Vloni jsem toho sice opět moc nenajezdila, ale letos nenajezdím nic. Škoda. Snad aspoň pár výletíků se stihne, i když moje kondice je dost bídná. Zadýchávám se při trochu ostřejším tempu a první „túra“ z domova na autobus byla nekonečná a rozhodla jsem se, že už to víckrát neabsolvuji, protože mě kromě dýchání trápily i nohy, které mě dost bolely.
Socializujte se. To se řekne, ale jak, když se potřebuju co nejdřív nastěhovat a je toho doma tolik k řešení! Naučit se se spotřebiči, jako fakt dobře, ne že se při zapínání trouby i modlím, aby se zapnula. Stěhování se jeví trochu nekonečně.
Pustit se do něčeho nového. Ha ha ha, to se řekne. Kde na to vzít čas? Ráda bych zkusila kurz orientálního tance pro těhotné z Kurzů pro radost, Projektové řízení na Seduo a možná bych se mohla dostat i k tomu šití bot, nebo snad nějaké malování... popřípadě napsat větvený příběh. Ale u všeho mám největší problém s časem. A teď taky dost často s únavou.
Nemáte nějaký velkodušnější nápad? Něco víc cool? A zároveň co může dělat těhotná. Už tenhle článek totiž smolím dlouho a nic moc jsem nevymyslela.
Žádné komentáře:
Okomentovat