V článku Máme mladý od kozy Lízy (2025) a ještě předtím v Čekáme mladý jsem vyjadřovala pochybnosti o tom, zda je naše bílá koza Melinda březí. Moc se nám totiž nezakulatila, i když trochu mi to tak připadalo. Ale zatímco Líza s dvěma kůzlatama vypadá jako tank pokaždý, Melinda by taky klidně mohla mít jenom zimní srst. Nebo trošku nacpaný bříško. Jako, zdálo se mi podezřelý, že má větší vemeno, ale spolehnout se na to nedalo. Vždyť jsme ji ještě před nedávnem dojili.
Nicméně je to koza proradná, a tak jí nevěřím ani čumák mezi očima. Jak jsme jí na to skočili poprvé, jsem psala v článku Nemocné kůzle/Bublina. Doporučuju přečíst, byl to celkem zážitek. A jelikož jsou fotky ještě z doby, kdy jsme kozy chovali venku (nyní v chlévě), tak se dalo i pěkně fotit. A čerstvě narozený kůzlátka jsou ta nejkrásnější! Takoví malí zmuchlánci!
A úplně stejný to bylo i vloni. Těsně před mým odjezdem do lázní! Psala jsem o tom v článku Zázrak zrození. No, byl to hlavně pěkný adrenalin, protože jedno kůzlátko moc nechtělo pít a byl to s ním docela boj, než se to naučilo. A to ani nemluvím o tom, jak záživný to bylo, když jsme to nechali na tchyni s tchánem. Dva vystudovaný zootechnici si neporadí s jedním malým kůzletem! Každopádně nás to kromě aprílového hnusného počasí přesvědčilo, že rozhodně nechceme jezdit do lázní (nebo někam na delší dovolenou) na jaře, když očekáváme kozí potomky.
Čas běžel a my stále nevěděli, až pak najednou, přesně 14 dní po prvních kůzlatech, mi manžel volá do práce, že už máme další dvě zmoklé slepice. Navíc mě pobavil historkou, že šel krmit a kouká, že malá kůzlátka zdrhla od mámy a jsou v druhém výběhu. Ale když se podíval k Líze, vidí, že ta její jsou spokojeně u ní. Divila jsem se, jak si mohl splést dvě bílá kůzlátka od Melindy (= celá bílá koza) s hnědobílým a černobílým Líziným (hnědá koza). Jenže to byl jen můj chybný předpoklad, že sněhově bílá koza bude mít stejně jako vloni a předloni jenom čiště bílá kůzlátka. Podívejte se sami!
 |
| Bílé kůzlátko u bílé kozy celkem očekáváte |
Foto ještě z chléva 
Tmavé kůzlátko
Zajímavým jevem, který jsem vypozorovala, je, že když někomu řeknu, že se nám narodila kůzlátka, tak mi lidé gratulují. Je to příjemné a ani vlastně nevím, co jiného by měli říct. Ale připadá mi to poněkud zvláštní. Jako by to snad byla moje zásluha. Jako bych kůzlata porodila já. A když nad tím tak přemýšlím, i tak by mi to bylo divné. Gratuluju se vlastně k narození miminka? Má to být uznáním pro matku, že zvládla porod? Nebo těch devět měsíců? ;-) Nemělo by se pak pogratulovat i doktorům? Nebo manželovi?
Žádné komentáře:
Okomentovat