Jak jsem tak včera přemítala nad tím, Jak si užít jaro bez dítěte... napadlo mě, že bychom mohli vyrazit na výlet. Jenže už jsme tak dlouho nikde nebyli, já jsem trochu kulovitá a vůbec nemám fyzičku. Onehdy jsem měla problém dojít na autobus – připomínám, že je to 2,5 kilometru (i když z kopce) a že v šest ráno není člověk tak úplně nejlíp naladěný. Ale stejně. Dvakrát jsem v životě ušla Havlíčkobrodskou 50, tj. opravdických padesát kilometrů v jediném dni, resp. během 24 hodin (jednou jsme se ztratili a trochu se to protáhlo).
Manžel tedy pro jistotu vybral cestu kolem řeky po červené turistické značce. Autem jsme dojeli do Kralup nad Vltavou, vyložili pejska, nechali ho vykakat a uklidili po něm hovínko – ano, vždy to neomylně stihne snad do dvou minut po vystoupení z auta! – a vyrazili po červené turistické značce kolem Vltavy. Byla to moc krásná pěšinka s příjemnými výhledy, ale trošku jsme záviděli lidem na protějším břehu řeky, kteří tam měli na procházení daleko víc prostoru, zatímco my se tu každou chvíli vyhýbali s cyklisty.
Zato se ale můžeme pochlubit, že jsme ušli 2,5 kilometru (a pak to samé zpátky) Stezkou středozemím (Via Czechia). Taky jste si vzpomněli na Terryho Pratchetta? S ním to bohužel nemá nic společného. Stezka středozemím propojuje nejsevernější a nejjižnější body ČR a měří 573 km.
Aby toho nebylo málo, tak přesně tohle (= z Kralup do Nelahozevsi) je zároveň Dvořákova naučná stezka, která končí u jeho rodného domu. Cestou se jde kolem Nelahozevských tunelů pod dráhou (a s dráhou) a kolem pískovcové Lobečské skály. Bohužel jsem si zapomněla foťák, takže dech beroucí Nelahozevský zámek z 16. století jsme si užili jen na místě a zvenku, protože pes není fanouškem prohlídek. A my zase moc nechceme, aby se nám kolem něj motali lidi.
Když jsme viděli ceny v nedaleké malebné restauraci (kolem tří stovek), usoudili jsme, že máme chuť na vepřové s cibulí u našich oblíbených Vietnamců (snad jsem tu národnost trefila) a stavili se v Žalově v Roztokách. Navíc mám ráda to jejich dřevěné prkýnko s kovovou plotýnkou, na které vám jídlo přinesou. Se psem jsme si mohli sednout venku, a protože bylo krásně teplo, užili jsme si romantický oběd/večeři. Zcela výjimečně jsem si k tomu dala kofolu, která jinak není pro těhotné vhodná (kontroluju si příjem kofeinu v čaji, a čokoládě s kakaem se taky vyhýbám). Bezpečná dávka se liší, doc. Pařízek (2015, str. 301) uvádí do 300 g kofeinu denně, někdo jiný ještě o stovku míň. V půllitru kofoly by mělo být cca 75 g kofeinu, v podstatě stejné množství jako v Coca-Cole. (zdroj 2)
A pak už jsme zase jeli domů, sbalit věci od tchyně a odvézt je k nám, tam je roztřídit a naskládat do skříní. Po výletě se mi to hned dělalo veseleji.
[1] PAŘÍZEK, Antonín. Kniha o těhotenství, porodu a dítěti. 1. díl, Těhotenství. 5. vydání. Praha: Galén, [2015]. ISBN 978-80-7492-214-5.
[2] Kofein čistý, 50 g. Fichema. https://fichema.cz/kofein/971-kofein-ist-pharma-50-g-8592861045037.html, cit. 10. 5. 2025
Žádné komentáře:
Okomentovat