Máme mladý od kozy Lízy (2025)

Nenapadlo mě, jak příhodněji nazvat článek, který by vesele mohl být pokračováním článku Čekáme mladý, kdyby mi nebylo trapný, že je to po tak dlouhý době. No fakt! 

10. února 2025 jsem psala o tom, že naše hnědá koza Líza je pořádně tlustá. A že si myslím, že by brzy mohla mít kůzlátka. Akorát jsem měla obavy, aby se mi článek nepublikoval později (plán byl 25. února), než se tak stane. Ale bylo to zbytečné! Koza ještě pořádně ztloustla, nalilo se jí vemeno, až ho začala tahat po zemi a taky si ho pak ošoupala o nohu, jak se jí ho nedařilo obcházet, takže jsme jí museli nechutně vyhlížející ránu dezinfikovat. 

Pak mi najednou – o měsíc později, tj. 26. března – volá manžel, že na mě doma čekají dvě zmoklé slepice. Nejdřív jsem to nepochopila: přece jsme žádné slepice neobjednávali, chovat je nechceme a kde jinde by se u nás vzaly? A pak mi to došlo! Čerstvě narozená kůzlátka totiž přesně tak vypadají!

Jedno je černobílé a druhé hnědobílé. Obě by měly být holky a vůbec nejdou vyfotit! Čekám, až bude sluníčko a vyženu je ven.

Strakatá hnědá holka

Přidávám dvě krátká videjka, abyste z toho měli taky nějaký zvukový zážitek. ;-) První ukazuje, jak malá pěkně nahlas ječí – to abyste věděli, proč je přirovnávám k miminkům. A druhé, jak pije od mámy. Zrovna ta šikovnější, s tou hnědobílou jsme se s manželem dost natrápili, než se naučila pít sama. Dokonce jsem jí jednou pro jistotu nadojila do krmící lahvičky, abych měla možnost sledovat, kolik toho opravdu vypila. S Líziným ceckem si totiž často jen nešikovně hrála, pořád jí padal z tlamičky a zdálo se, že vůbec nejí.

Doufáme, že i bílá koza Melinda je v očekávání, ale zatím to není úplně jisté.