Pašijový (Velký) týden popisuje poslední týden Kristova života na Zemi. Zároveň je to poslední týden čtyřicetidenního půstu. Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonocemi (nedělí Vzkříšení). Jednotlivé dny Svatého týdne jsou označeny zvláštním přívlastkem. V tomto článku jsou jen základní křesťanské informace o jednotlivých dnech, komplexnější (a víceméně bez křesťanství) budou postupně publikovány v jednotlivých dnech:
- Květná neděle: Má i různé další názvy: Beránková, Palmová, lat. Palmare, Dominica in Palmis, a jedná se o 6. postní neděli. Slaví se památka Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Byl vítán palmovými ratolestmi, proto Květná. U nás jejich funkci převzaly kočičky (viz můj článek Symboly Velikonoc). V kostele, do něhož se šlo procesím, se světila zelená ratolest.
- Modré (Žluté) pondělí: V kostelech se vyvěšují modré látky.
- Šedivé úterý: Církevně nijak zajímavé.
- Škaredá středa: Jidáš se prý v tento den mračil na Ježíše a žaloval na něj. Následně neunesl svou zradu a spáchal sebevraždu.
- Zelený čtvrtek: Evangelická bohoslužba Zeleného čtvrtka je bohoslužbou Poslední večeře. V biskupských chrámech se světí oleje: křestní, biřmovací, při nemoci a posledním pomazání. A od roku 1200 také vejce.
- Velký pátek: Velký pátek se považuje za den Kristova ukřižování, proto je dnem hlubokého smutku. Výzdoba kostelů je chudá: bez svící a květin, zpívá se bez doprovodu varhan. Na Velký pátek se papež modlí Křížovou cestu v římském Koloseu.
- Bílá sobota: je den ticha a poslední den čtyřicetidenního půstu. Před vchodem do kostela se světí oheň, tzv. pálení Jidáše. „Do dnešního dne se uchoval zvyk nosit do kostela svíce, které se posvěcují připálením od posvěceného velikonočního paškálu.“ (viz můj článek Symboly Velikonoc) V Bílou sobotu se neslouží mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření, je tedy tzv. aliturgickým dnem. Svůj název den získal zřejmě od bílého roucha neofytů, kteří se po celý den intenzivně připravovali na křest o velikonoční vigilii. Název může také pocházet z lidových zvyků velkého úklidu a bílení. Podle židů začíná nový den již po západu slunce (předešlého dne), a tak oslava začíná v předvečer příslušného svátku, tzv. vigilie. Proto Oslava vzkříšení začíná večer na Bílou sobotu, anebo v noci. (Stejně jako se slaví Štědrý večer 24. prosince, ačkoliv hlavním svátkem je 25. 12.) Velikonoční vigilie je oslavou svaté noci. Tmu a ticho v katolických kostelech střídá světlo svící, zvonění a varhany. Světí se voda, dělají se nové křty dospělých a obnovují křesťanské sliby věřících.
- Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční i Hod boží velikonoční): Peče se velikonoční pečivo – beránek. Dříve se společně s mazancem, vejci, chlebem nebo vínem nosil do kostela k posvěcení. „V křesťanské tradici je Velikonoční neděle největší slavností církevního roku, při níž se slaví Kristovo vzkříšení a vítězství nad smrtí.“ Křesťané slaví Zmrtvýchvstání Páně. Nedělní hodování u katolíků začíná modlitbou a svěceným vejcem. Mazanec je „hodovým pokrmem, darem i rituálním prostředkem.“
- Červené pondělí: je dnem uvolnění a veselí, oslavou nového života. Chlapci chodí šlehat pomlázkou, viz můj článek Zvyky a tradice spojené s Velikonocemi, a dostávají kraslice. Lze psát Pondělí velikonoční i Velikonoční pondělí (jde mi o velká písmena). Červené barvě je jakožto barvě krve připisován blahodárný a ochranný význam. V legendách se jí připomíná Kristova krev. Podle církevní tradice Velikonoční pondělí žádným svátkem není.
- Slamník: oslava krejčovského cechu v úterý po Červeném pondělí.
- Fidlovačka: oslava ševcovského cechu ve středu po Červeném pondělí, čili hned po Slamníku. Krátce najdete v předcházejícím článku Slamník.
- Bílá neděle: 2 velikonoční neděle.
- 3. velikonoční neděle.
- 4. velikonoční neděle.
- 5. velikonoční neděle.
- 6. velikonoční neděle.
- Letnice: 7. velikonoční neděle. Jsou to svátky plně rozvinutého jara. V sobotu před svátkem se vyčistilo celé stavení a zvenku i uvnitř se vyzdobilo lipovými ratolestmi. Oslavovalo se hodokvasem, zpěvem a tancem.
Žádné komentáře:
Okomentovat