Když jsem před týdnem publikovala článek Samostatná. Nebo radši ne? napadlo mě, že to je možná příčina našich problémů ve vztazích. Našich, myšleno globálně celé naší společnosti. Musíme si připustit, že ačkoliv už spolu žijeme několik tisíc let, pořád ženy mužům a muži ženám nerozumí o nic lépe. Možná o nějakou tu nepatrnou částečku, ale stejně je to slabý, na tu dobu, ne? Tolik věcí už jsme dokázali a v tomhle jsme pořád ještě na začátku.
Někdy si říkám, že spousta problémů ve vztazích pramení z ženské emancipovanosti. Proti ní nic nemám, bože chraň, rozhodně bych nechtěla chodit několik kroků za mužem, kterého mi vybrali rodiče, když mi byli tři nebo čtyři roky. No, já bych to asi ještě měla dobrý, ale jsou lidi, který by se asi zhroutili z toho, kdyby jim někoho vybrali rodiče, se kterými si taky příliš nerozumí. No, ale teď k podstatě věci.
Připadá mi, že líp fungují vztahy, kdy je žena na muži závislá. Jo no, nic takového bych nechtěla a sotva to trošku pociťuji, už se vzpírám a jsem děsně nespokojená. Muset o něco požádat je mi tak protivné a nepříjemné! Myslím teď třeba jen tu představu, že bych neměla řidičák a musela pokaždé manžela žádat, aby mě dovezl nakoupit nebo něco takového. To by moje ego (?) asi nezvládalo zrovna dobře. Na druhou stranu minule jsem se v článku bez obalu přiznala, že ráda nechávám mužům otevírat sklenice. Jde jen o otázku pohledu – v tom případě se necítím méněcenná, neschopná nebo tak. Asi by si člověk na to zvykl.
Jsem teď trošku ovlivněná Čarodějkami, z nichž jsem si pár dílů pustila. Znovu a znovu mě uchvacuje, co se v nich dá najít. Přesně toto řešila v jedné z krizí Piper s Leem. A jak to vyřešil moudrý "kouzelník"? Vyměnil jim těla, aby si každý na chvilku zkusil, jaké to je být tím druhým. A nebo Paige s Henrym. Těm zase Kupid provedl to, že Henrymu strčil Paige do hlavy a oni byli nuceni spolupracovat.
Tím, že jsme samostatné, dokážeme spoustu věcí udělat samy. Zvládnout, ustát a tak. Jenže na sebe možná někdy bereme příliš velké nároky. Kolik žen se pak vlastním dětem snaží být matkou i otcem zároveň. A jak snadno je může opustit chlap, když se o sebe dokážou sami postarat. Možná je to tak trochu i jejich vina, protože pak se právě ten chlap může cítit zbytečný. Nebo se o ně postará stát či někdo jiný. Dřív bylo těžší někoho opustit, i když jste se zrovna v nějaké drobnosti neshodli – museli jste to zvládnout spolu, protože to jinak nešlo. Možná to bylo dobře. Mimochodem víte, že každé další manželství má větší pravděpodobnost rozvodu než to předcházející? A to by člověk řekl, že se z minulosti poučíme!
Žádné komentáře:
Okomentovat