Bazilika sv. Prokopa (Třebíč)

Po snídani doděláváme svíčky, zapovídám se se Slovenkou Biancou a pak ji pozvu, ať jde s námi poznávat Třebíč. Kamil to tu zná, a tak nám dělá průvodce. Je mi líto, že se nedostatnu na některý programy, protože budu ve městě, ale jinak to nejde.

Nejdřív jdeme k bazilice sv. Prokopa a potom k židovské synagoze. Bohužel prohlídky budou až v celou a to už potřebujeme být na obědě. Nevadí, zajdeme sem odpoledne. Škoda jen, že to už nebude moci Bianca s námi. Přijela sem s pár lidmi z Mindoku, takže je tu vlastně pracovně a nemůže se celé dny flákat jako my. Už se těším, až si taky něco zahrajeme... třeba nám ukáže něco zajímavého.

Vstupní portál

Oběd je ve školní jídelně, na špagetách si docela pochutnám, protože jsem si k nim koupila olivy. Samozřejmě doma děláme lepší, ale to si myslí vždycky každý, ne?

Bazilika sv. Prokopa je od roku 2003 památkou UNESCO. Vstup je vlastně severní chrámová předsíň, portál ze 13. století nám může připomínat… Portu coeli v Předklášteří, shodneme se s Kamilem. Opat tu vítal vzácné návštěvy. Žulové sloupy, které jsou tu nyní, pochopitelně nejsou původní. Portál byl postaven mezi lety 1230 až 1260 na konci románského stylu a začátku gotiky. Mezi sloupy se nachází všechno živé: rostliny, hory, propasti, zvířata, vodstvo, lidé všech národů.

Bazilika dále pokračuje mohutnou lodí s bazilikálními okénky pro prosvětlení. Do této části směli prostí věřící, kteří chodili na modlitby. Další část byla pro mnichy a apsida (presbytář) pouze pro kněze.

A teď něco málo z historie: Roku 1468 byla Třebíč dobyta Matyášem Korvínem, protože se v bazilice skrýval královský syn Viktorín z Poděbrad, byla vypálena. On naštěstí unikl. Bazilika byla darována české šlechtě a sloužila jako sklad a sýpka. Koncem 16. století zde byl dokonce v kryptě pivovarský sklep, což naštěstí odnesl jen jeden z ozdobných sloupů. V roce 1629 baziliku získali Valdštejnové, kteří byli katolíky, takže zahájili její opravu. Nejdříve byla na řadě kaple sv. Prokopa. V 18. století byla bazilika barokně omítnuta a postaveny nadstavby věží. Sloužila i měšťanům. Mezi světovými válkami byla od omítek očištěna. Od roku 1935 vypadá víceméně stejně. Po 2. sv. válce se hraběnka Anna odstěhovala do Vídně a už tam zůstala. Zdejší statky byly Valdštejnům totiž byly zabaveny, stejně jako vedle baziliky stojící zámek, v němž se pořádají různé výstavy. Dnes patří kraji Vysočina.

Bazilika je postavena z místní žuly. Navíc to není lomový kámen, ale sesbíraný. Prý musela každá rodina přinést pár nějakých kamenů. V některých je možno ještě i dnes nalézt kamenické značky – dohromady je jich zde 600 různých! Další zvláštností je oblouk mezi klenbami mnišské části, který nesahá až k zemi. Je klenotem evropského stavitelství. Relativně nová je v této části Valdštejnská oratoř = románské okno, které sem bylo probouráno ze zámku. Dříve se bohoslužby sloužily až v apsidě (takže věřící na kněze v podstatě ani neviděli, jak byl daleko) a latinsky. A ještě k tomu zády k lidem. Z dnešního pohledu trochu úlet, že?

V současné době je oltář zakrytý – je tomu tak od Popeleční středy do Velikonočního pondělí – ale i tak návštěvníci nepřijdou zkrátka, protože se alespoň mohou podívat na krásnou románskou rozetu v okně, kterou jinak kvůli němu (bývá rozevřený) není vidět. Z toho je zřejmé, že tu původně nebyl, což vysvětluje i to, proč je v bazilice sv. Prokopa na hlavním oltáři sv. Vojtěch. Získali ho jako umělecké dílo z nějaké soutěže, pokud si správně vzpomínám.

Barokní oltář svatého Prokopa stojí stranou. Prokop bývá znázorňován s křížem v ruce a u nohou má na řetězu ďábla, kterého prý měl místo koně zapřaženého v pluhu. Prokop založil sázavský klášter, žil v 9.–10. století a jeho jedinečnost je i v tom, že nezemřel mučednickou smrtí.

Za mozaikou v románských oknech je trpasličí galerie. A ještě jedna nevysvětlená zvláštnost baziliky – když se podíváte z presbytáře, uvidíte, že se stěny baziliky v lodi směrem vzhůru rozestupují od sebe. Může se vám to zdát jako optický klam, ale není tomu tak, nahoře jsou stěny od sebe dál oproti spodku o celých 155 centimetrů. A k tomu zvenku stěny šikmé nejsou. Bohužel se neví, proč je tomu tak.


Nad námi se nachází 104 let staré plně funkční varhany. Jdeme se podívat do Janovy kaple (severní), kde jsou na stěnách fresky z poloviny 13. století, což znamená, že jsou druhé nejstarší na Moravě. Nejstarší jsou v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Původně byly fresky i jinde v bazilice, ačkoliv o lodi to není jisté. Sloužily jako tzv. bible chudých, protože chudí nerozuměli latinsky, a neuměli ani číst, takže se mohli učit jenom díky obrázkům na stěnách. Fresky v Janově kapli byly zrestaurovány v roce 1979. Bohužel na venkovní stěně to promrzlo a omítka opadala. Je zde cítit, že tu je chladněji než jinde v bazilice. Žehná se zde víno 27. prosince. 

Na závěr nás čeká románská krypta pod mnišským chórem. Jak jsem již zmiňovala, v 16. století klášter zanikl, krypta byla „vyčištěna“ a byl zde pivovarnický sklep. Na Dušičky se zde slouží mše. Na jedné části si můžeme prohlédnout výdřevu, což je dřevo ve stropě napuštěné vápnem. Je už 800 let staré, pochází z let 1215–1225. V kapli s půdorysem latinského kříže je 50 sloupů a polosloupů, každý je jiný. Nepůvodní je jen ten jeden.