Pyšná hnědá Líza se svým mladým v pozadí |
Možná si vzpomínáte na loňský článek Budeme mít holčičku (můžete si osvěžit paměť zde). Tak letos nezbývá, než doplnit, že už máme chlapečka. :-)
Chundelatý Percy má svěšená ouška po tátovi |
A jakýho krásnýho. Však je taky zaslouženej!
Čerstvě narozený malý Percy |
S první kozou to opět nedopadlo, jak jste se mohli postupně dočíst v článcích Koza v očekávání a Jak to dopadlo s kozou. Jenže takový je holt život na statku. A vlastně život jako takový. Jednou jste dole a jindy nahoře. Myslím, že jsme si na to, my lidi v západní kultuře, dost odvykli. Jsme zvyklí být vlastně pořád jenom nahoře. A když si myslíme, že jsme dole, ve skutečnosti je to jako bychom z velehor slezli do našich Krkonoš. Žádné ďolíky nebo propasti, kdepak, jenom trochu nižší nadmořská výška. V tomhle je život na statku trochu jiná liga. Vůbec se s váma nepárá. Jeden den se těšíte na kůzlátko a sháníte mu náhradní mlíčko, protože koza-máma nemá nalité vemínko a druhý den zjistíte, že kozle bylo jen jedno a k tomu je už den mrtvý. Takže se žádná sláva nekoná a zbývaj jen oči pro pláč. A jindy zas vyrážíte do práce jako obvykle a přijde manžel, že v chlívku je kozle.
Percy spinká s mámou s obrovským vemenem |
Protože je to chlapeček, pojmenujeme ho Percy podle Červeného bedrníka (= hlavní hrdina stejnojmenného seriálu, který jsme si oblíbili).
následující den:
Dvě hodiny jsem krmila, protože jsem u toho přistrkávala malýho Percyho k druhému struku. Zdá se, že umí pít pouze z pravého a ten levý okázale ignoruje. Myslíme si, že to je fajn. Mohli bychom z jednoho dojit a z druhého by sál on. Nicméně obavy o jeho zdraví mě přinutí přistrkávat ho i k tomu druhému.
Žádné komentáře:
Okomentovat