Vaříte z hlavy? Co dům dal? Nebo vycházíte z receptů? A jaký je váš postup? Vymyslíte si (tý)den předem jídelníček, pak podle toho nakoupíte a navaříte? Nebo vás baví listovat rozličnými kuchařkami a vybírat, co uděláte v neděli k obědu? Nebo máte svoji vlastní (sestavenou) kuchařku?
Já to mám tak porůznu. Většinou vařím, co dům dal a to mě nebaví. S výjimkou případů, kdy si vyhledám nový recept k vyzkoušení. To jsem třeba našla rajčatovou polévku, do které jsem se úplně zamilovala, takže jakmile se mi doma objeví rajčata, už si říkám, že bude polévka od Florentýny (recept zde). Celkově jsem poslední dobou dost na polévky. Zajímalo by mě, jestli opravdu poskytují nějakou extra přidanou hodnotu, nebo spíš jen člověka zaplácnou a nesní tolik druhého (dražšího) jídla.
Občas v obchodě potkám nějakou kuriozitu, koupím ji a pak vymýšlím, co s ní udělám. Někdy se mi doma vyskytne náhodou: od kamarádky jsem dostala kokosovou mouku (a musím říct, že v kynuté buchtě spíš zanikla, takže najdu jiný recept, který by dal vyniknout její chuti a vůni), a po porážce beránka (tímto oznamuji, že se naše stádo letos zmenšilo o první kus) jsem mimo jiné dostala skopová varlata a žebra. (Spravedlivě se dělíme s tchyní. Občas je to spíš výhodnější pro nás, protože pošleme maso a dostaneme hotové jídlo.)
Listování v papírových kuchařkách mě baví. Hlavně kvůli krásně nafoceným jídlům. Občas tam něco vykoukám, nakoupím suroviny a pak to uvařím.
Kde hledáte recepty? Máte nějaké svoje uspořádané? Vytištěné, nebo elektronicky?
Můj nejoblíbenější zdroj je Apetit online. Časopis, jehož mám i několik dílů v papírové podobě a ráda se v nich prohrabuji a vybírám si, co bych mohla příště uvařit či upéct. Mám ráda, že mi dílka podle těchto receptů obvykle dobře vychází. Na rozdíl třeba od lákavých receptů v časopise Albert, kde mi často nevyšla ani doba pečení, ani výsledná textura těsta. Miluju například dýňovou polévku s vanilkou,
Dobrý dojem na mě svými články udělala Jana Florentýna Zatloukalová, autorka Kuchařky pro dceru (vyšlo i jako kniha). Připadá mi, že má takový lidský přístup, počítající s tím, že nemáme rádi zbytky, zároveň ale chce nabízet jídlo prvotřídní kvality. Tedy ne pudink z pytlíku, jak nás naučil komunismus. Já si ho sice dělám, ale přijde mi fajn vědět, jak to má být správně. Ráda bych si zkusila třeba týden jejího vaření zde.
Občas kouknu na kitchenette. Blogerka Markéta Pavleje (Šimrová) zde má úžasné fotky připravovaných jídel.
Dřív jsem myslela i na Ditu P., ale nějak jsem k ní nezískala sympatie, i když teď mi udělala radost receptem na palačinky s citronem. Když o nich mluvil Ivánek (skorotchán), mysleli jsme si, že si vymýšlí, protože je srandista, i když je velký gurmán a znalec nejrůznějších delikates či úchylností, především z jeho milované Francie.
Ačkoliv jsem podle něj nejspíš ještě nic nedělala, pan Cuketka na mě taky všude možně kouká.
Známá je taky maškrtnica, Juliana Fischerová. Ráda bych vyzkoušela kokosové crinkles, pistáciové rohlíčky a švédský chléb Limpa.
Občas nabízejí své recepty různí prodejci potravin, nebo koření, např. Koření od Antonína, Sonnentor (bylinky, koření a čaje), takže najdete využití na to, co u nich zakoupíte.
Nejedu podle žádných youtuberů, nebo influencerů, protože ve mně samozvaní odborníci nebudí moc respektu. Ale zároveň se nějakým pokusům nebráním. Třeba Kuchařku ze Svatojánu Evy Francové plánuji vyzkoušet už několik let.
Z domácích kuchařek, kromě typicky českých „směsných“, tedy s recepty na vše možné, vlastním jednu věnovanou těstovinám a jednu nějakým překvapivým úchylnostem (koupeno kdysi v levných knihách). Kuchařku podle pěti elementů vycházející z principů tradiční čínské medicíny, která podle Klubu skeptiků Sisyfos neexistuje (viz článek zde) mám z doby, kdy jsem se domnívala, že by to mohla být lepší alternativa k našemu zdravotnictví, které nás cpe bílýma, růžovými a nevím jakýma syntetickýma pilulkama. A pak ještě jednu o syrové stravě, kterou jsem pořídila pro kámošku veganku v době, kdy mi ještě nebylo jasné, že to není to samé.
Žádné komentáře:
Okomentovat