středa 20. dubna 2022

Asi budu nemocná

St 20. 4. 2022, přiznání si skutečnosti

I když se mi nechce, musím si přiznat, že mi není dobře a potřebuji neschopenku, protože nedokážu pracovat ani z domova. Včera jsem se o to pokoušela a dneska už chci moct jenom spát a odpočívat. Jsem stráááášně utahaná. I zvednout ruku dá hroznou práci. Poprosím manžela, jestli by mě vzal k doktorovi. Jenže jsem se špatně podívala a dopoledne je tam jenom sestra. Naštěstí mi i ona může vystavit neschopenku. 

Taky mi zašťourá v krku, v nose a píchne mě do prstu. Mám zvýšené CRP (hodnota 1,19), což nevím co je, pokud se nejedná o projekt ministerstva např. proti plagiátorství, na kterém jsem se podílela, taky mám vyšší hladinu něčeho dalšího (hodnota 1,6), což naznačuje streptokoka (hodnota má být 1), a doktor musí posoudit, jestli je to na antibiotika. Antigenní test na Covid mám negativní.

Cestou domů je mi nepopsatelně zle. Hlavně tak nějak slabo. Ani ne na zvracení, spíš možná trochu na omdlení. Cítím se hrozně slabá. Ale šíleně slabá. Což mě aspoň utvrzuje v tom, že nejsem blázen, když jdu k doktorovi jen s rýmou, protože nic dalšího pozorovatelného mi není a manžel mi říká, že vypadám normálně. Já mám pocit, že vypadám jako zombii a že ruce za chvíli potáhnu po zemi, jak je náročné chodit a cokoliv dělat. A úplně nejhorší je myslet. Tak jsem to měla i za Covidu. Když jsem se snažila nějak soustředit, nebo duchaplně odpovídat na nějaké složitější otázky, bolela mě z toho hlava a dělalo se mi nevolno.

Celý den jsem polehávala a zdálo se mi, že už snad ani nemám teplotu. I předtím skoro nestála za řeč, maximum, na které se vyšplhala, bylo asi 37,1°C. Pořád jsem odpočívala a odpočívala a odpočívala – nedalo se koukat na film, číst, ani nic jiného – až jsem nakonec usnula. A zrovna v době, kdy už by se hodilo pomalu se připravovat k doktorovi. Sestra mě totiž objednala na 15:45. A já se vzbudila v 16. To byla najednou panika. Div, že jsem nejela rovnou v pyžamu! 

Naštěstí jim to nevadilo, nikdo další tam nebyl. Doktor se mě ptal na příznaky, poslechl si mě (jo, na průduškách mám čisto, jupí!), pak se podíval na ty testy a napsal mi antibiotika Ospen (penicilin). Prý to mám tak do 4. 5. minimálně. Jen jsem zkusila nadhodit, jestli to nemůže být dřív lepší, protože máme zamluvený zájezd do prvního. Řekl, že to je na mně, jestli pojedu, ale on by to nedělal, pokud si nechci přivodit nějaké komplikace a potíže. 

A tak jsem hned další den ráno zájezd do Bretaně, na který už jsem se měsíc těšila, zrušila. A do deníku si napsala: Ráno jsem brečela. To je tak asi jediný, co můžu se současnou situací dělat!

***

Ukázalo se, že nemocná fakt jsem, takže z toho nakonec vznikly články Válím se doma první, druhý, třetí. Dostanete se na ně po kliknutí.

2 komentáře:

Kamilek řekl(a)...

CRP vyjadřuje hodnotu nějakých proteinů, které se v těle tvoří při zánětu. Takže vysoké CRP znamená problém...

Angelika řekl(a)...

Díky! Jenom nevím, kde a jaký problém. No, tak snad to bude po těch antibiotikách dobré.