Jak to dopadlo s kozou

Koza Líza je ta vzadu

Jak už víte, máme obě kozy březí. O víkendu 26.–27. 3. 2022 jsme netrpělivě očekávali příchod kozlátek od Lízy zvané pepř-sůl. Na fotografii ji vidíte vzadu. Vpředu je vlevo burský kozlík Hektor, vpravo beránek.

O tom, jak jsme kvůli ní nejeli na výlet si můžete přečíst v článku Koza v očekávání.

Ve zkratce to je o tom, že jsme celou sobotu čekali, jestli bude koza rodit, nebo spíš kdy. Manžel škrábal zdi, aby je mohl nechat nahodit zedníkem a vypadaly krásně, a já natřela lavičku – jupí, už bude krásně a budu se vyhřívat na sluníčku, dneska jsem třeba byla jenom v kraťasech a tričku a nebyla mi zima – a taky jsem si dodala odvahy a natřela okno do předsíně. Docela jsem se bála. Ale byla jsem na sebe pyšná. A naštvaná na toho brouka, co nám v okně udělal díry jak nehet na malíčku. Pak mějte rádi broučky!

Ale zpět ke koze. Neděle byla pro mě nepříjemná tím, že manžel měl pohotovost – mohl být kdykoliv zavolaný do práce. U nich se tomu říká hotovost, ale to je celkem jedno. Podstatné je, že jsem mohla u kozího porodu zůstat sama, což jsem rozhodně nechtěla. Když tedy ráno nebylo žádné kůzle na světě, zkusil do ní manžel opět sáhnout. 

Informoval mě, že je koza pořád málo otevřená (čili teď nerodí) a že nahmatal hlavičku kůzlátka. Dokonce mu sáhl do tlamičky. Už už bych se začala rozplývat, kdyby mi neřekl, že se mu zdá divné, že kozle nesálo, takže si myslí, že bude mrtvé. Ach jo.

Ještě poznamenám, že manžel má na tyhle věci vzdělání zootechnika a taky má zkušenosti s ovečkama a krávama z farmy, kde pět let působil. Takže na rozdíl ode mě není vykulený měšťák, co se přestěhoval na vesnici a neví si rady. Jenže vytáhnout kozle ze zavřené kozy si netroufal a raději zavolal veterináři. Ten řekl, že dorazí za hodinu a půl. Což se mi zdálo strašné, protože mi to přišlo hrozně dlouho. Jako kdybych měla „rodit“ další hodinu a půl jen proto, že tu není lékař? A koza to nesnášela zrovna dobře: třásla se a snažila se tlačit, ale nic z toho nebylo. Ale zároveň jsem byla ráda, že přijede. Myslím, že není obvyklé, že by někdo k porodům kozy jezdil a zvlášť takhle v neděli. 

Manžel mě uklidňoval, že „koza s tím stejně nic nevymyslí“, což měl bohužel pravdu. Když dorazil veterinář, chtěla jsem být k ruce, kdyby něco potřeboval, ale vystačil si úplně sám. Sáhl do kozy, vytáhl kůzle po hrudník a řekl, že dál to nejde a že si jde pro nůž. 

Nebyla jsem si jistá, jestli chce rozříznout kozu, protože o císařském řezu se ráno po telefonu mluvilo, nebo nějak naříznout kůzle, protože už bylo mrtvé a lezla z něj srst. Podle toho se prý dá odhadovat, že je mrtvé jeden den. Tak proč proboha nerodila včera?!

A když se vrátil, stal se zázrak a kozle se mu podařilo vytáhnout, asi ty svěrače povolily nebo co. Byla jsem moc ráda!

Ještě koze prohmatal břicho a řekl, že žádné další tam není.

Byli jsme v šoku. Jak není? Tak ona jich vloni měla pět a letos se zmohla jen na jedno? A ještě k tomu mrtvé? Smutek a zklamání. Barevně by bylo krásné. Bílé po tatínkovi. Dostali jsme dvě injekce pro kozu, resp. jednu dostala hned – jen malinko zamečela – a další v úterý, tedy za dva dny. Jednalo se o nějaká antibiotika (měla je i vloni), aby se zotavila a nedostala sepsi nebo co.

Ještě dva dny byla koza celá hotová, třásla se a vůbec byla taková chudinka. A jak se jí čistila děloha, pouštěla různé slizké nechuťárny. S lítostí jsme museli konstatovat, že ji letos porazíme. 

Další špatný porod nechceme riskovat, v sedmi letech taky není nejmladší (prý se můžou dožívat až čtrnácti) a je nemyslitelné, že bychom ji chovali jen jako maskota a ještě nějak odděleně od Hektora, aby nezabřezla. Navíc je otázkou času, kdy by nějakému nevydařenému porodu podlehla.

Ale nebude to jednoduché. Patří k manželovým prvním kozám, spolu s hnědou Lízou, a taky ji měl nejraději, protože je nejchytřejší. Snad jen ona si umí tlamou otevřít vrátka na kozí zahrádku, když nejsou zakolíčkovaná.

P. S.: Doufám, že jste nečekali příběh s dobrým koncem – i když tak napůl byl, protože kozu se podařilo zachránit – když se to jmenuje Jak to dopadlo s kozou místo nějakého veselejšího Máme kozlátko apod.