čtvrtek 14. dubna 2022

Sázecí Zelený čtvrtek 2022

K Velikonocům vám doporučím dva své články: Pašijový týden přehledně shrnuje, jak se který den nazývá a čím je zajímavý a Velikonoce – obsah je logicky rozcestníkem k tomuto tématu.

Letošní Velikonoce totiž vůbec nevnímám jako Velikonoce a hodlám si je užít spíš jako volno, ne nějaké křesťanské svátky, když ani nejsem věřící. Původní plán byl vyrazit někam na dovolenou na celých pět dní (v práci dostáváme volno i ve čtvrtek). Ale manžel musel z pátka na sobotu do práce, takže se nám to dost rozhodilo. 

Všimněte si těch odnoží dole ;-)
Nevadí, řekla jsem si s neutuchajícím optimismem. Tak si první dva tři dny užiju doma a pak pojedeme na další dva tři dny na výlet. 

Myslela jsem, že budu kreslit – ještě v dubnu chci vystavit pár svých dílek na výstavě ve Světlé nad Sázavou – plést svetr Daydreamer, ponožky Hot Goth, nebo psát blog, deník a trochu kultivovat domácnost (probíhající rekonstrukce). Určitě v plánu nebylo celý den sázet rostlinky. Ale je to Zelený čtvrtek, tak se to vlastně hodilo.

Začalo to tak trochu nevinně: požádala jsem manžela, jestli bychom mohli zajet do zahradnictví a koupit rakytník samičku. Zdá se být totiž zcela zbytečné vyčkávat, zda ten suchý klacek, který tam stojí už dva roky, nakonec přece jen neobrazí. A mít dva samečky je taky k ničemu. Příhodu dvou samečků asi znáte, ne?

Když jsem se přistěhovala na statek, dostala jsem darem rakytník: samičku a samečka. Abych tu měla něco svého! A protože můj přítel věděl, že po rakytníku toužím. Sázelo se na podzim, ale na jaře na tom byl sameček tak špatně, že jsem myslela, že uhynul. Koupili jsme tedy nového samečka. Ale když jsme ho chtěli jít zasadit, překvapeně jsme zjistili, že se ten původní vzchopil a obrazil. A tak nám zůstali dva. A pro změnu uschla samička.

Česnek medvědí

V prvním zahradnictví, které jsem považovala za lepší, ale rakytník neměli, takže jsme museli ještě do jiného. Při té příležitosti jsem hned omrkla i další rostlinky, které tam měli. Hned jsem se zakoukala do nějakého minikiwi (aktinidie význačná) a samozřejmě jsem obdivovala i pár kytiček: ráda bych si pořídila především tulipány, hyacinty, možná modřenec, narcisky a určitě levanduli.

Ale protože se snažíme především o jedlou zahrádku a místa je stále málo (většina zahrady je k dispozici kozám), sáhla jsem místo květin po jahodníku – tentokrát jsem vybrala žluté měsíční jahody, medvědím česneku a semínkách máty. A něco dalšího.

Libeček

Odpoledne jsme pak všechno zasázeli. Rakytník hlavně manžel, protože je v rytí výrazně lepší než já. Jahodník jsem šoupla k tomu druhému, ale ne příliš blízko, kdyby se chtěly rozrůstat. Před meduňku, kterou jsem před nedávnem objevila na záhonku z loňska (tak se vážně chytla, jen je příliš podobná hluchavkám), jsem umístila semínka máty (chyba lávky, měla by být spíš ve stínu) a za ni semínka řeřichy z dřívějška. Rostlinku koriandru jsem zatím vzala dovnitř, protože nám paní prodavačka říkala, že je citlivá na mráz a ten by ještě o víkendu mohl být.

Meduňka

K večeru jsme se stavili na kus řeči k sousedovi a trochu se to zvrtlo a my mu pomohli zasadit česnek, který vyrýpal z půdy, protože tam již rostl poněkud nadivoko a všechen pohromadě. Za odměnu jsem si odnesla rostlinku libečku. Tak doufám, že se mu u mě bude dařit.

Žádné komentáře: