Možná jsem ještě nestihla zmínit, že už nepoužíváme žumpu. Vesnice rozhodla o modernizaci, takže se odpad z toalety a kuchyně odvádí do bioplynky, kde se dále zpracovává. Připojit se nám bylo nakázáno obcí do určitého data. Samozřejmě se nám to nelíbilo, protože jsme měli pocit, že by nám do toho nikdo neměl mluvit. Kdo by taky chtěl být závislý na nějakém podnikatelském subjektu?
Ale pak jsme usoudili, že kromě toho otravného hrabání na dvoře, to bude vcelku pohodlné: můžeme produkovat odpadu, kolik je libo. Tak jako ostatní lidi. Někdy mi to přijde škoda. Jak bych přála žumpu té své kolegyni (ne, že bych ji neměla ráda), která pere utěrky po každém použití a utírá s nimi i stůl, skříň, případně zem, když na ni něco kápne. Nulový smysl pro ekologii by takové plýtvaly naučil. Někdy by stačilo i zdražení vody, ale není to jenom o tom. Je to o celkovém způsobu myšlení.
Připojením na centrální odpad nám tedy vznikly starosti s hloubením kanalizace a trubky v domě. Naštěstí jsme to měli komu svěřit, i když samozřejmě za úplatu. Ovšem díru do sklepa, kterou dělníci udělali, jsme si už museli zazdít sami. Manžel to udělal asi tak někdy před měsícem, když konečně přestalo mrznout, aby mu malta ztuhla. Byla to pořádná dřina.
O zahrabání se víceméně postaral pes, který z nepochopitelného důvodu prodlužuje díru kolem domu směrem doprava.
 |
| Tohle je zase na jiném místě |
Žádné komentáře:
Okomentovat