Velký pátek 2022

Hrdý majitel nové díry

Myslela jsem, že nafotím takové normální jarní ráno na statku. Manžel po snídani odjel do práce a já šla krmit zvířata. 

Hned u domu jsem si všimla malého provinilce tvářícího se, že odvedl kus práce a jeho nové díry u domu. Nechápu, co je to za nový zvyk kopat na dvoře. Včera mohla vyhrabat díru pro zasazení rakytníku. Nebo vykopat ten bez, co jsme chtěli odstranit z naší skorozahrádky za stodolou. Ale to né!

Ke kopáčským dovednostem našeho psa se  ještě vrátím ve speciálním článku ve čtvrtek.

Celé stádo načuhuje ven z chlívka

Pro kozy jsem nabrala jádro a dala jim ho do starého pekáče, který na to mají určený. Do kolečka jsem nachystala seno. Ony už vyčuhovaly z chlívka, protože vrchní část dveří měly otevřenou. Základ je vždycky stejný: nejdřív nachystat jídlo a pak až pustit zvířata, protože jinak vám všechno vysypou.

Jelikož u vrátek na zadní (rozuměj kozí) dvůr stál pes, šla zvířata pěkně jedno za druhým, držela se ve stádu (i Percy věděl, kde je jeho místo) a tvářila se vážně. Musela jsem se smát, protože nebýt psa, braly by to úprkem, stejně jak se tomu stalo hned za brankou, kde už mají pocit, že to je v pohodě a můžou se chovat svobodně. Vepředu se snaží nevyvolat šarvátku. Považuji to za rozumné, protože úlohou psa, kterou si sám zvolil, je hlídat řádný průchod přes přední dvůr a zamezit zbytečnému courání a kradení sušeného či uskladněného chleba. 

Proč fotím kozí zadky?

Snaha krásně nafotit žeroucí kozy tak úplně nevyšla. Připomíná to trochu focení v zoo: sbírka kozích zadků!

Ještě drobná vzpomínka: ve středu 13. 4. 2022 jsme provedli plošné odčervení. Jméno přípravku si nepamatuji, ale dával se zvířátkům z injekce přímo do tlamy. Což bylo fajn, protože injekce nemám ráda, ale zároveň jsme na to byli raději dva, aby nám to ty mršky nevybryndaly. Ale možná jim to i chutnalo, protože se zdálo, že se to nesnaží vyplivnout. Jedinou výjimkou byl prcek Percy, který ještě pije mámy mlíko a snaží se opičit a žvýkat tvrdý chleba, seno a možná už i trávu. Důvodem pro odčervení byl průjem hnědé kozy, které se přestalo nalévat vemínko. Vzhledem k tomu, že ještě není takové množství zelené trávy a pořád jsou na seně, důvodem mohou být jedině paraziti. Byla jsem docela ráda, že máme jen pět zvířátek, protože jsou všechna děsně zvědavá a nejvíc se pletou, když zrovna potřebujete chytit jiné.

Ale abyste nepřišli zkrátka, ukážu vám i fotky prcka, který se postaral o to, aby bylo ráno poněkud záživnější. Žádná klidná dovolená!

Malá bezejmenná loňská kozička

A co se stalo? 

Nic menšího než strašlivý mírně plačtivý řev. Podle hlasu Percyho sice ještě nepoznám, ale bylo mi jasné, že nikdo jiný by takhle neřval. 

Ono se to možná nezdá, ale zvířátka jsou jako lidi. Když řvou, něco se jim děje. Dokonce i pes zpozorněl a byl by býval rád šel se mnou, ale na to jsem neměla náladu a ani čas. Když jsem přiběhla ke kolečku, kozle leželo na zádech, jednu přední nožičku divně vyvrácenou, zastrčenou u rantlu kolečka, pronikavě mečelo a házelo sebou. 

Malej nezbeda Percy

No, hrozně jsem se lekla, že ji má snad zlomenou. V první chvíli jsem nevěděla co dělat, jak se tak mrskalo, tak jsem ho trochu opatrně nadzdvihla a opatrně hejbala nožičkou, až ji samo vysmeklo. Odnesla jsem si ho stranou, abych ho mohla prohlédnout. Byla jsem pěkně v nervu, takže jsem mu jednu plácla za ucho, vynadala mu, jako by mi rozumělo, že to má z toho, že musí všude celý den hopkat, a pak ho postrkovala před sebou, abych se ujistila, že v pořádku chodí. A na závěr jsem se s ním s úlevou pomazlila. Ani si nechci představovat, jak by to dopadlo, kdyby tu takhle bylo celý den samo. Zdálo se, že stará koza mu neumí pomoci (ani se nijak nesnažila) a ono by se nebylo schopné samo zvednou z pozice na zádech. 

O Percyho příchodu k nám si můžete přečíst zde.