Po včerejší pesimistické náladě jsem dnes kupodivu plná optimismu a sil. Nevím, kde se to ve mně bere, protože k tomu absolutně nemám důvod, ale to je jedno, kde se bere dobrá nálada, hlavně že tu je.
Jinak včera to bylo velmi zajímavé… a vlastně i dneska. Měla jsem mít hotové dvě prezentace a bylo jasné, že obě nestihnu. Tak co s tím? Celý den jsem se patlala s jednou a pak zjistila, že jsem vlastně nic neudělala, mimo jiné i proto, že jsem myšlenkami stále u písemky a seminárkám se zas tolik nevěnuju, tak jsem ji pak nechala plavat a šla se věnovat té druhé.
Pocity jsem z toho měla smíšené, ale převažovala špatná nálada. Nejsem ten typ lidí, kteří se usmějí a řeknou, že to nějak dopadne. V tuto chvíli si vždycky vybavím jednu bajku. Už jsem ji určitě říkala, ale kdyby ne, tak jen v rychlosti:
Byly tři rybičky a hrozilo jim, že je vyloví rybáři. První si řekla: "Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek" a uplavala, druhá si řekla: "Ráno moudřejší večera" a ráno se značnými problémy utekla. Ta poslední si řekla již zmíněné: "Nějak bylo, nějak bude" a skončila na pánvi.
Vždycky když začínám propadat pasivitě, říkám si přesně tuhle bajku a obvykle mě to dožene k maximálním výkonům. Ale tentokrát ne! Věděla jsem, že to nemám šanci stihnout. Dokonce jsem počítala i s možností, že učitelce řeknu přímo do očí, že jsem tu práci nevypracovala, poněvadž nevím co s tím. A snad i to, že jsem to nestihla. Pravděpodobně by mě za to sežrala, ale dávám přednost upřímnosti před schováváním.
Dneska to sice byly nervy, brzké vstávání a kdesicosi, ale každopádně to díky úžasnému kamarádovi dopadlo dobře. Udělal prezentaci za nás, dokonce mi připsal dvacetiprocentní podíl, což vzhledem k tomu, jak byl naštvanej, absolutně nechápu. Takže dneska jsme se na to spolu mrkli, všechno vysvětlil a prezentace kromě toho, že jsem se hned v první větě přeřekla (místo obnova sadů – obnova vztahů :-)), proběhla úspěšně.
Druhá dnešní prezentace se v rámci možností také zdařila, takže jsem spokojená. Ale co bylo na dnešku nejlepší, jsou moji dva suproví kamarádi. Jeden mě rozesmíval a druhý mi připravil úžasný dárek. Ale co mi dal, vám povím až později, snad na to nezapomenu.
A teď se asi půjdu učit, tohle bude trošku hektickej týden.
Jinak včera to bylo velmi zajímavé… a vlastně i dneska. Měla jsem mít hotové dvě prezentace a bylo jasné, že obě nestihnu. Tak co s tím? Celý den jsem se patlala s jednou a pak zjistila, že jsem vlastně nic neudělala, mimo jiné i proto, že jsem myšlenkami stále u písemky a seminárkám se zas tolik nevěnuju, tak jsem ji pak nechala plavat a šla se věnovat té druhé.
Pocity jsem z toho měla smíšené, ale převažovala špatná nálada. Nejsem ten typ lidí, kteří se usmějí a řeknou, že to nějak dopadne. V tuto chvíli si vždycky vybavím jednu bajku. Už jsem ji určitě říkala, ale kdyby ne, tak jen v rychlosti:
Byly tři rybičky a hrozilo jim, že je vyloví rybáři. První si řekla: "Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek" a uplavala, druhá si řekla: "Ráno moudřejší večera" a ráno se značnými problémy utekla. Ta poslední si řekla již zmíněné: "Nějak bylo, nějak bude" a skončila na pánvi.
Vždycky když začínám propadat pasivitě, říkám si přesně tuhle bajku a obvykle mě to dožene k maximálním výkonům. Ale tentokrát ne! Věděla jsem, že to nemám šanci stihnout. Dokonce jsem počítala i s možností, že učitelce řeknu přímo do očí, že jsem tu práci nevypracovala, poněvadž nevím co s tím. A snad i to, že jsem to nestihla. Pravděpodobně by mě za to sežrala, ale dávám přednost upřímnosti před schováváním.
Dneska to sice byly nervy, brzké vstávání a kdesicosi, ale každopádně to díky úžasnému kamarádovi dopadlo dobře. Udělal prezentaci za nás, dokonce mi připsal dvacetiprocentní podíl, což vzhledem k tomu, jak byl naštvanej, absolutně nechápu. Takže dneska jsme se na to spolu mrkli, všechno vysvětlil a prezentace kromě toho, že jsem se hned v první větě přeřekla (místo obnova sadů – obnova vztahů :-)), proběhla úspěšně.
Druhá dnešní prezentace se v rámci možností také zdařila, takže jsem spokojená. Ale co bylo na dnešku nejlepší, jsou moji dva suproví kamarádi. Jeden mě rozesmíval a druhý mi připravil úžasný dárek. Ale co mi dal, vám povím až později, snad na to nezapomenu.
A teď se asi půjdu učit, tohle bude trošku hektickej týden.
Žádné komentáře:
Okomentovat