Obraz mého exhibicionistického já

Pokud nevíte, na co tímto názvem narážím, tak kromě toho, že tenhle článek bude o obraze, podobně se jmenovalo jedno slavné dílo spisovatele, který mi už vypadl z paměti.

Dneska večer jsem ve výloze jednoho obchodu viděla fantastický obraz. Byl v různých odstínech červené a zaujal mě na první pohled. Nepamatuji si každý detail, ale stále ho mám v mysli a doufám, že na něj hned tak nezapomenu, protože byl opravdu kouzelný.

Co na něm bylo tak zvláštního? Ani přesně nevím, měl v sobě myšlenku, tón, barvu a snad i vůni. Bylo v něm něco melancholického, sexy, vzrušujícího… něco, co v člověku musí vyvolat určitý pocit, určitou náladu. Nelze kolem něj jen tak projít a ani si ho nevšimnout.

Obraz byl malovaný na šířku, byla na něm velmi pěkná slečna ležící na tmavě hnědé posteli, ze které dolů splývalo prostěradlo. Ležela na pravém boku a pod rukou měla nakrčený polštář. Byla jen mírně oblečena do noční košilky, kterou měla svůdně vyhrnutou téměř k bokům. Hluboký dekolt lákající mužské pohledy byl zvýrazněn díky vlasům svázaným do drdůlku na temeni hlavy.

Jak jsem tam stála, měla jsem ohromnou chuť něco napsat, kdybych u sebe měla bloček, snad bych si sedla na chodník a začala psát příběh.

Nahlas jsem přemýšlela, co cítí ta dívka na obraze. A myslím, že mi to docela šlo. Zahleděla jsem se jí na tvář a uvědomila si, že napjatě nebo spíš trochu zvědavě kouká přes celý obraz kamsi pryč. Co tam vidí? Moje fantazie tam vytvořila příjemného, dobře vypadajícího mladého muže, který se buď právě sprchuje a nechal (možná naschvál) otevřené dveře do koupelny a jeho nahé tělo se rýsuje za matnými tabulemi skla, nebo už možná vychází ze sprchy a kolem pasu má ležérně omotaný ručník. Ať už je to jakkoliv, té dívce je ten pohled očividně příjemný.

Podle lehce zvlněných rtů soudím, že se cítí spokojená. Je zvědavá, co bude dál, a zdá se, že se na to i těší. Je spokojená sama se sebou, protože ví, že jí to moc sluší a její přítel na ní bude moct oči nechat. Připadá mu totiž ohromně svůdná a krásně ženská. Zvláště pramínky, které jí padají do tváře, ji dělají křehkou.

Na jednom ramínku saténové noční košilky je připnut květ, který přitahuje pohled k dívčiným ňadrům. Ale dříve než se zahledíte do hloubky výstřihu, upoutá vaši pozornost romantický náramek na dívčině ruce a nebo spíše druhá ruka, lehce položená na nahém stehně.

Tenhle obraz na mě hodně zapůsobil. Možná jsem v něm trošku našla sebe nebo něco, co mi bylo blízké. Možná mě zaujala citlivost, s jakou malíř vykreslil jednotlivé kontury, a možná jsem měla možnost nahlédnout do toho, jak se ta dívka asi cítila, když ji maloval.