V trolejbusu mě nejspíš chtěl okrást jakýsi chlapík, ale dnes mu štěstí nepřálo. Jednak si ho všimla paní, která stála kousek dál a žďuchla do něj a možná se na něj i podívala tak, že by toho měl nechat, a jednak jsem si ho už na zastávce všimla já, protože se tvářil divně nervózně. Neměl žádná zavazadla a byl podezřelý. Pak stál vedle mě a přišlo mi, že se na mě tak trochu lepí a to se nezměnilo, ani když jsem si sedla. Říkala jsem si, jestli to třeba není nějaký úchyl, že se o mě tak otírá, ale přišlo mi, že to je jen bundou nebo tak a moc pozornosti jsem mu nevěnovala. A kabelku si vždycky držím pevně.
A jako bonus? Zrovna dnes jsem vyrážela z domu fakt na rychlo a nepřendala jsem si z batohu do kabelky všechno potřebné, takže jsem u sebe peněženku neměla. A vlastně ani nic jiného. Našel by pár posmrkaných látkových kapesníků, balíček čistých papírových, prastarý mobil (tak osm let starý siemens), který už se sám občas rozkládá, klíče od bytu, dva papíry s poznámkama a dvě propisky. Fakt výhra.
A proč jsem si ho všimla? Jednak byl vážně doooost divnej, a jednak jsem hledala revizora, protože jsem u sebe neměla šalinkartu, i když lístek mám a zbytečně se mi nechtělo dohadovat ani platit padesát korun.
Žádné komentáře:
Okomentovat