V noci jsem pro vás vymyslela celý článek. Jenom jsem ho nesepsala.
Vzbudila jsem se odhadem ve čtyři hodiny. Obvykle se nedívám, kolik je, aby mě to nestresovalo při snaze znovu usnout. I tak se mi dlouho nedařilo znovu zabrat. Hlavou se mi honily zbytečné a obecné myšlenky, pocit, že teď nežiju, že se jen tak nějak plácám mezi prací a spánkem, že nemám radost ze života... že mi něco neurčitého chybí.
Moje úvahy nikam nevedly a nepřišla jsem na to, čím bych mohla stávající stav zlepšit. Snad soustředit se na konkrétní věci, co se dějí, a kterým se věnuji. Nedělat toho příliš mnoho. A najít si víc času na sebe?
Každopádně teď dopoledne je všechno úplně jinak. Venku svítí slunce, sníh se třpytí, kozy a kočky jsou nakrmené. A já si doma píšu a topím přímotopem ze sluníčka. Jaká to nádhera! Fena mi leží u nohou a je šťastná, že může být se mnou doma. Já jsem šťastná, že leží, tam kde chci, a neválí se po zdi. A že je tak krásná, zdravá a hodná a má mě ráda. To se hned jinak pracuje se psem, který je vám oddaný. I když není moc poslušná, ví, kdy opravdu o něco jde a kdy mě může přemlouvat, aby to bylo jinak.
Vůbec nechápu, nad čím jsem v noci přemýšlela. Zkusím se k tomu vrátit večer, teď si chci užít den. A to jsem někde četla, že se přeceňuje vliv slunečného počasí na naši náladu. Vážně? Tak proč je to o tolik lepší, když se reálně nic nezměnilo?
Žádné komentáře:
Okomentovat