Kurz kreslení

Začala jsem chodit do kurzu kreslení. Už mě totiž fakt štve, že pořádně umím nakreslit snad jenom domeček. Ne, že bych na to měla nějak zvlášť moc času, ale někdy je fakt prima něco si nakreslit nebo ještě lépe namalovat. Popravdě o kreslení tužkou mi zas tak moc nejde. Je to sice pěkné, ale to, co mě fascinuje a mnohem víc mě dokáže nadchnout jsou obrázky pastelkama. Bez barev je každá kresba tak trochu nudná. Může být sebevydařenější a sebe líp vystínovaná, ale černobílý svět bych prostě nechtěla. Zato barevných obrázků může být halda a věřím, že se nikdy neokoukaj.

Když tak nad tím přemýšlím, není mi jasné, proč chci umět kreslit. Pro práci to nepotřebuju a jako „vedlejšák“ to taky nemám v úmyslu. Ale řekněme, že podstatný je, že to chci umět a je fuk proč.

Doma mi bylo už od dětství říkáno, že kreslení není pro mě. Jsem manuálně zručná a snad i chytrá, ale kreslit mi prostě nikdy nepůjde. Nemám na to buňky.

Možná že ne, ale rozhodně to musím zkusit. Nevím, jakého názoru jsou psychologové nyní, ale jednu dobu se říkalo „buď to v tobě je, nebo to v tobě není“, nicméně stále nalézám další a další knihy, které tvrdí něco jiného. A to, že „trénink dělá mistra“. Napište každý týden povídku a časem budou fakt dobrý (snad). Dělejte něco stále znovu a znovu a můžete se v tom stát mistry. A tak jsem se rozhodla, že se naučím kreslit. Nebudu celý život dumat nad tím, jestli se to dá naučit nebo ne. prostě to zkusím. Mimochodem v knize o time managementu Snězte tu žábu její autor doslova uváděl, že co se dokázali naučit jiní, se dokážete naučit taky.