Tak nějak omylem a náhodou se mi podařilo zůstat 14 dní bez mobilu. Vzhledem k tomu, že se netajím vztahem, který mám k tomuto elektronickému přístroji, by mě ani nepřekvapilo, kdyby si spousta lidí myslela, že jsem to udělala schválně. Ale nebylo to tak.
Na poslední chvíli jsem přijela domů, rychle sbalila a zase jela pryč. No a v tom spěchu a shonu nejspíš v té první tašce zůstala nabíječka, o které jsem si ani neuvědomila, že ji tam mám. Když jsem ji pak hledala v druhé tašce, ukázalo se, že tam není a jsem tudíž bez nabíječky. Mobil sice ještě pár dní vydržel, takže to není celých 14 dní, ale skoro jo, protože jsem ho neměla moc nabitej.
Nejdřív jsem z toho byla smutná a zdeptaná. Co když mi bude někdo volat/psát a bude mi něco důležitého chtít? Někdo by se o mě třeba i mohl bát, když budu mít dlouhodobě nedostupný mobil… Naštěstí na mě v podstatě všichni mají i jiný kontakt, takže se mohou ozvat třeba mailem.
Ale pak jsem se s tím smířila, protože se stejně nedalo nic jinýho dělat. A teď mi dochází, že jsem si na to tak zvykla, že už se mi ani nechce mít mobil. Takhle mám klid. Nikdo mě nenahání. Nechce, abych se na něj pravidelně dívala. Nediví se, když mám odezvu dvě hodiny. Neumím to popsat, cítím se takhle svobodnější. Nejsem pořád „na příjmu a po ruce“. Je to fajn.
Na poslední chvíli jsem přijela domů, rychle sbalila a zase jela pryč. No a v tom spěchu a shonu nejspíš v té první tašce zůstala nabíječka, o které jsem si ani neuvědomila, že ji tam mám. Když jsem ji pak hledala v druhé tašce, ukázalo se, že tam není a jsem tudíž bez nabíječky. Mobil sice ještě pár dní vydržel, takže to není celých 14 dní, ale skoro jo, protože jsem ho neměla moc nabitej.
Nejdřív jsem z toho byla smutná a zdeptaná. Co když mi bude někdo volat/psát a bude mi něco důležitého chtít? Někdo by se o mě třeba i mohl bát, když budu mít dlouhodobě nedostupný mobil… Naštěstí na mě v podstatě všichni mají i jiný kontakt, takže se mohou ozvat třeba mailem.
Ale pak jsem se s tím smířila, protože se stejně nedalo nic jinýho dělat. A teď mi dochází, že jsem si na to tak zvykla, že už se mi ani nechce mít mobil. Takhle mám klid. Nikdo mě nenahání. Nechce, abych se na něj pravidelně dívala. Nediví se, když mám odezvu dvě hodiny. Neumím to popsat, cítím se takhle svobodnější. Nejsem pořád „na příjmu a po ruce“. Je to fajn.
Žádné komentáře:
Okomentovat