Světový den poezie je od roku 1999 určen na 21. březen. Cílem je podporovat čtení, psaní, vydavatelství, vyučování poezie po celém světě. Poezie byla převažujícím žánrem literární tvorby až do 18. století (do středověku byla dokonce žánrem jediným), teprve v 19. století se poměr mezi prózou a poezií vyrovnal a ve 20. století próza převážila.
Tradičně se poezie dělí na:
Věnování
Na tichý domov, sídlo něhy,
na chvíle, jimiž lze se hřát,
na úsměv mrtvých, gesta lásky
mně zachtělo se vzpomínat.
Na dobu klíčení a vzrůstu,
kdy sluncem láska matčina
a rosou síla otce byla,
tak rádo srdce vzpomíná!
Jak nevracet se v době květu,
jak nepohlížet vděčně zpět?
Vždyť jsem jak ve skleníku tichém
jen láskou vypěstěný květ!
Květ, který vzrůstal ve zátiší,
jež posvětil svým žitím rod,
a rukám, které tam jej sely, nechť patří též i jeho plod!
Mám pár oblíbených básní, které jsem si zvlášť začala vypisovat do bloku, když jsem zjistila, že jich přibývá, ale v poslední pár letech jsem žádné nepřidala. Asi už opravdu málo čtu poezii. Jak můžete vidět z ukázek, mám nejraději rýmované lehce „klouzavé“ básně, slova, jež ladně plynou jakou voda v potůčku. K mým oblíbeným patří například Seifert, nebo někdo s přezdívkou Ženatej na serveru Písmák.cz.
Tradičně se poezie dělí na:
- epickou, jež má děj,
- lyrickou, která děj nemá, ale snaží se například vystihnout náladu,
- lyricko-epickou, v níž je děj potlačen, ale existuje.
Věnování
Na tichý domov, sídlo něhy,
na chvíle, jimiž lze se hřát,
na úsměv mrtvých, gesta lásky
mně zachtělo se vzpomínat.
Na dobu klíčení a vzrůstu,
kdy sluncem láska matčina
a rosou síla otce byla,
tak rádo srdce vzpomíná!
Jak nevracet se v době květu,
jak nepohlížet vděčně zpět?
Vždyť jsem jak ve skleníku tichém
jen láskou vypěstěný květ!
Květ, který vzrůstal ve zátiší,
jež posvětil svým žitím rod,
a rukám, které tam jej sely, nechť patří též i jeho plod!
Mám pár oblíbených básní, které jsem si zvlášť začala vypisovat do bloku, když jsem zjistila, že jich přibývá, ale v poslední pár letech jsem žádné nepřidala. Asi už opravdu málo čtu poezii. Jak můžete vidět z ukázek, mám nejraději rýmované lehce „klouzavé“ básně, slova, jež ladně plynou jakou voda v potůčku. K mým oblíbeným patří například Seifert, nebo někdo s přezdívkou Ženatej na serveru Písmák.cz.
V dnešní době jednoznačně převažuje lyrická poezie. Za jeden z druhů poezie je považováno haiku, což je (dle Wikipedie) lyrický útvar s přírodní tematikou. Je tvořen třemi řádky obsahujícími 5, 7 a opět 5 slabik. A když je povedené, je podle mého názoru příjemné a inspirující. Vyvolává představu místa nebo věci, o které mluví.
Suvi
Šperk
Ledový květ slét'
Ze stromu podzimu spad'
Ozdobil tvůj pléd
http://hajku.blackhost.cz/index.php?page=hajku
Kobajaši Issa
Žába se tváří
jako by právě na oblohu
vykvákla mrak
http://www.nash.cz/haiku/issa.html
Další zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/UNESCO
http://cs.wikipedia.org/wiki/Poezie
http://cs.wikipedia.org/wiki/Haiku
Žádné komentáře:
Okomentovat