Návrat z dovolené mi připomíná dětství:
- Ještě ve Slovinsku trčíme v koloně snad hodinu a půl. Je to takové hloupé popojíždění, kdy si ani nemůžete odskočit na záchod, protože buď jedete rychlostí 7–14 km/hod nebo chvilinku stojíte, ale tak malou, že byste to nestihli. Odbočit na parkoviště je nemyslitelné jednak proto, že se přes pruh plný kamionů nedostanete, a jednak proto, že tu zrovna žádná nejsou. Naštěstí jsem zvyklá pitný režim během cesty zanedbávat právě z podobných důvodů.
- V Rakousku ukrutně prší. Divím se, že je v tom manžel ochotný řídit. Já nevidím vůbec nic – oslňují mě světla protijedoucích aut, silnice se strašně klikatí a je plná vody, ideální prostředí pro aquaplaning.
- Doma hlásí bouřky a po chvilce dusna se opravdu výrazně ochladí a přijde déšť.
- Vybalování mě baví skoro stejně jako balení na dovolenou – tedy vůbec. I když jsem na sebe pyšná, že jsem si výjimečně vzala vhodné množství oblečení, které jsem unosila, ale ne zase tolik, aby ho bylo potřeba hodit do prádla. Dost věcí jsem na sobě měla jen na snídani a pak hned šup šup do plavek.
- A samozřejmě se mi vůbec nechce jít v pondělí do práce. Stejně jako se mi v dětství po prázdninách nechtělo do školy.
Naštěstí stres z návratu z dovolené zmírňují následující tři dny volna – i když dnešek netrávím úplně ukázkově tím, co bych si přála – a taky rajská s naším bio kozím masem, kterou dělala tchyně.
Žádné komentáře:
Okomentovat