Plán dne byl jasný: psát blog.
A dále podle možností: malovat podle Life Booku, háčkovat nově rozdělané věci, nebo si chystat střihy na šití či dokonce šít.
Realita je taková, že když se vzbudím v sedm, otočím se na druhý bok. Z postele se vyhrabu v osm a do devíti snídám, zalévám kytky v obýváku, na které jsem včera zapomněla, a nedá mi to a oškubu tchyninu voděnku. Beztak ji chtěla vyhodit, tak ji zkusím zachránit, část píchnu rovnou do květináče, jestli se náhodou nechytí, a část dám zakořenit do kelímku s vodou. Než se tchyně vrátí z dovolené, mohlo by to už mít třeba kořínky a na tchyni by mohla čekat pěkná „nová“ kytka. A kousek bych si mohla nechat pro sebe a zasadit ji. Když vidím, jak ji tchyně přes rok pěstuje i venku, mohl by to být krásný kousek pro naši zahradu. I když převislé jahody jsou pořád víc cool. Jdou totiž ožírat!
Původně jsem myslela, že pojedu domů na motorce, ale pak je mi líto fenky, kterou do malýho kufru na zadku motorky nedám... Jo, kdybych bývalýmu nenechala tu silnější motorku, mohla bych ji vozit v pavíkovi (přívěs za motorkou). Někdo to tak dělával. Jenže silnější motorku nemám, pavíka by tahle neutáhla a není na to ani dělaná a myslím, že náš pes by o to taky nestál. Koneckonců Princezny by měly mít lepší vozítko. ;-) A tak jí dopřeju společnou procházku, kdy si pěkně začuchá podél cesty a já se to snažím trpělivě snášet.
Doma vyndám na slunce chleba, aby uschnul, a nakrmím kozy. Jejda, jdu dát ještě kočkám. A máme tři čtvrtě na jedenáct.
Ve tři přijede manžel, k obědu dělám halloumi s melounem, rajčaty a šruchou. Je to nad očekávání dobré lehké letní jídlo.
Odpoledne uteče ani nevíme jak. Podobně je to s nedělí. Zalít bambilion tchyniných kytek, posbírat po pejskách hovínka, zařídit oběd, přišít knoflík na pracovní plášť, vyprat v ruce nějaké staronové oblečení, udělat jogurt, sklidit seno do stodoly. Ale ráno jsem hoďku opravdu psala.
Žádné komentáře:
Okomentovat