Čtyřicetiminutová pohádka začíná vyprávěním dědečka, ze kterého nemám zrovna velkou radost, protože mu dlouho trvá, než se vymáčkne. Z amerických filmů jsem zvyklá na akci, děj, hned někdo někoho honí… a takové to pohádkové procházení, zpívání a tancování mě nudí. I když už si pomalu začínám zvykat, protože jiný film než pohádku už jsem dlouho neviděla. Naštěstí je děda jenom v úvodu a pak už se příběh rozvine.
Honza (Jiří Vondráček) se zpočátku jeví jako línej Honza, takový budižkničemu. Však mu máma povídá: „Vědra jsou shnilý, rumpál skočil do studny a buchty ti samy naskákaly do pusy, viď?“ A takový se rozhodne jít do světa, s nadšením a chová se, jako by tam na něj všichni čekali s otevřenou náručí. Trošku mu tu naivitu závidím.
Pobaví mě hláška strejdy, který ukazuje na dveře a povídá: „Támhle o ty dveře nesmíš mrkem zavadit.“ To už asi zavadil, když mu je ukazuje. Místy je pohádka zábavná. Třeba když Honza hubuje třem chlapíkům: „Co tady řvete? Člověk si nemůže ani v klidu rvát vlasy.“
„A proč si chceš rvát vlasy?“
„V klidu.“
„Tady.“
Také mi připadá legrační, když si někdo od kouzelného ubrousku s jídlem přeje škubánky s mákem… Předpokládám, že kdybych se zeptala všech lidí v ČR, možná by se nenašel ani jediný, koho by takové jídlo napadlo. Ale co, je to pohádka z roku 1977, tehdy si asi lidi nepřáli banány, pomeranče, sushi, physalis, lososa a možná ani svíčkovou. Pohádka má na ČSFD 62 %. A můžete v ní vidět Naďu Konvalinkovou, které tehdy bylo 26, byla štíhlá a trochu prudká – aspoň v pohádce coby Baruška. A Josefa Kemra, který hraje dědka, ale ne toho vypravěče.
Ještě bych snad doplnila, že Jiří Vondráček složil hudbu k této pohádce a zpíval v ní. Je bratrem Heleny Vondráčkové a otcem Lucky Vondráčkové. Ačkoliv není žádný velký krasavec, má kouzelný široký úsměv. Na můj vkus se směje i ve chvílích, kdy se to zrovna tak docela nehodí. Láska neláska, kdyby se na mě křenil, když jsem uvězněná v kleci a ještě za to může on, asi bych ho něčím majzla.
Honza (Jiří Vondráček) se zpočátku jeví jako línej Honza, takový budižkničemu. Však mu máma povídá: „Vědra jsou shnilý, rumpál skočil do studny a buchty ti samy naskákaly do pusy, viď?“ A takový se rozhodne jít do světa, s nadšením a chová se, jako by tam na něj všichni čekali s otevřenou náručí. Trošku mu tu naivitu závidím.
Pobaví mě hláška strejdy, který ukazuje na dveře a povídá: „Támhle o ty dveře nesmíš mrkem zavadit.“ To už asi zavadil, když mu je ukazuje. Místy je pohádka zábavná. Třeba když Honza hubuje třem chlapíkům: „Co tady řvete? Člověk si nemůže ani v klidu rvát vlasy.“
„A proč si chceš rvát vlasy?“
„V klidu.“
„Tady.“
Také mi připadá legrační, když si někdo od kouzelného ubrousku s jídlem přeje škubánky s mákem… Předpokládám, že kdybych se zeptala všech lidí v ČR, možná by se nenašel ani jediný, koho by takové jídlo napadlo. Ale co, je to pohádka z roku 1977, tehdy si asi lidi nepřáli banány, pomeranče, sushi, physalis, lososa a možná ani svíčkovou. Pohádka má na ČSFD 62 %. A můžete v ní vidět Naďu Konvalinkovou, které tehdy bylo 26, byla štíhlá a trochu prudká – aspoň v pohádce coby Baruška. A Josefa Kemra, který hraje dědka, ale ne toho vypravěče.
Ještě bych snad doplnila, že Jiří Vondráček složil hudbu k této pohádce a zpíval v ní. Je bratrem Heleny Vondráčkové a otcem Lucky Vondráčkové. Ačkoliv není žádný velký krasavec, má kouzelný široký úsměv. Na můj vkus se směje i ve chvílích, kdy se to zrovna tak docela nehodí. Láska neláska, kdyby se na mě křenil, když jsem uvězněná v kleci a ještě za to může on, asi bych ho něčím majzla.
Žádné komentáře:
Okomentovat