Statečný Azmun (**)

Pohádka z roku 1986 působí poněkud ponurým dojmem, neboť se její převážná část odehrává v mořských hlubinách. Sice to dobře dokresluje atmosféru, ale líbí se mi o to méně. Ani dějově nejsem nijak překvapena nebo unesena. Klasické tři úkoly, jejichž splnění je téměř nemožné. Překvapením je pouze Kailí, rozmazlená vnučka Mořského dědy.

Podivné se mi zdá oslovení „strýčku mroži“, protože strýčku jsme neznámé lidi oslovovali maximálně do osmi let a možná ani to ne, protože pak by nám rodiče museli vysvětlovat, proč některý strejda je bližší a jiný ne. Nemám to moc ráda. Když to strejda není, tak mu tak nebudeme říkat.

Na motivy nivšské pohádky vytvořila scénář Květa Kuršová. Statečného Azmuna si zahrál Jan Hrušínský a jeho milou Alku Jana Dolanská. Poučení by mohlo platit dodnes – když si vylovíme ryby, budeme mít hlad. A tentokrát nám už Mořský děda nepomůže. A možná taky malé varování před tím slibovat za celé lidstvo a budoucí generace, že něco splníme nebo nikdy neuděláme, ale to v pohádce nezazní, ba naopak, Azmun vesele slibuje, že ani jeho vnoučata už úmluvu neporuší.

Na ČSFD má snímek trvající necelou hodinu 46 %. Kritika je ostrá, ale můžu se s ní ztotožnit: „Zcela průměrná pohádka, která nemá koho zabavit.“