Čeho je moc, toho je příliš. A když o něčem slyším pořád dokola, časem mě to začne štvát. Teď zrovna ani nemůžu cítit autorské právo. Nejrůznějších moudrých řečí o autorství a ochraně je teď jak hub po dešti. Skoro bych měla chuť volit Piráty.
Třeba tenhle článek - Pochopí někdy Češi co je to autorské právo???? (http://www.fler.cz/blog/pochopi-nekdy-cesi-co-je-to-autorske-pravo-24545) Je docela dobrej a autorka to má zřejmě opačně. Taky souhlasím s tím, že lidi různě kradou a moc si s tím hlavu nedělaj. Na druhou stranu to, co se dneska řeší, už začíná být trochu magořina. Div, že nemusíte uvádět, kdo před vámi řekl větu: „Dneska je venku hezky.“ Abyste ho náhodou neokradli o to kouzelné jazykové vyjádření. Přeháním, jistě, ale aby se to tak jednou vážně nedělalo!
Autorská práva uznávám, myslím, že je fajn mít všude odkazy. A ke svým článkům je taky dávám. Pochybuju, že to někoho z vás zajímá, ale kdybyste se přece jen chtěli podívat, kdo to napsal přede mnou či z koho vycházím, máte možnost. Nebo se taky můžu vymlouvat, že jsem tu kravinu opsala v domnění, že ten a ten je odborník a ví to dobře. ;-)) Velice alibistické a pohodlné. Případně vám tím nepřímo říkám, že v této oblasti důvěřuju tomu a tomu a že to třeba nemám sama ověřené. Ale zpátky k tématu.
Zajímavá je třeba otázka stahování… pokud si dobře vzpomínám na kurz autorského práva (a pokud se nic nezměnilo), je to legální. A dle mého pohledu i etické. Jo, já nevidím nic špatného na tom, že si stáhnete pohádku a podíváte se na ni. Nemůžete ji nikde šířit a dávat ke stahování. Jasně, tak trochu tím schvalujete i to, že tu „špinavou práci“ za vás udělal někdo jiný. Na druhou stranu… proč třeba po deseti dvaceti letech nezveřejnit filmy zdarma na internetu? Nikdo normální takovou dobu čekat nebude. Ale když v televizi není nic na koukání a já se na něco dívat chci, proč se nepodívat zdarma třeba na youtube? Kromě jiného tím šetřím i odpady za DVD, která bych viděla jen jednou. Jestli se nepletu, tak knihu můžete taky volně citovat a používat 70 let po smrti autora (nebo od vydání), teď nevím přesně.
A zrovna tak to vidím s návody na šití. Ty je, pokud vím, taky legální stahovat a používat pro vlastní potřebu. Stejně tak si můžete knihu půjčit v knihovně, něco si z ní okopírovat a pak to využít. Nemělo by to být pro komerční účely, ale sami pro sebe můžete.
Ve zmiňovaném článku autorka tvrdí: „Takovému blbci je velmi těžké vysvětlit jak se autor cítí, byť se nejedná o jeho dílo, když vidí jak někdo krade dílo jeho kolegy. Kolega to může být vzdálený, neznámý, ale je z oboru a poctivě pracuje, tvoří a je kreativní.“ Já na to můžu říct, že ten úžasný kreativec může tvořit a dělat si, co chce, nápodoba a průmyslová špionáž tu vždy byly a budou. Rozdíl je v tom, že kreativec a nadšenec nebo umělec by měl tvořit s radostí a pro radost, ne pro prachy… a taky, že každá kopie na tom už bude trochu hůř… nebo to tak aspoň obvykle bývá. Jako třeba s turistickým deníkem. Těžko ho dostihnout, i když se o to různí snaží. Jenže autor je vždy napřed, vymyslel si to sám, ostatní mohou pouze kopírovat a napodobovat. A kdyby náhodou vymyslel někdo něco lepšího než je originál, je to přece taky super – jednak tím už vytvořil vlastní autorské dílo a jednak posunul svět někam dál.
Já mám ráda open source nejen u softwaru. A proto taky vznikl můj blog o vaření. Chci ostatním zpřístupnit to, na co jsem pracně přišla já. Pokud použiju cizí recept, pak uvedu autora, bude-li si to přát. Klidně to berte jako výzvu k zaslání receptů, jen si řekněte, jakou chcete uvést přezdívku, iniciálu nebo jméno.
A co mi teda vadí na autorském právu? Vlastně nic. Vadí mi autoři, kteří zuby nehty bojují za ochranu autorských práv, za to, aby si každý musel vymýšlet vlastní střihy, nebo si je koupit (leckdy není kde)… Kdyby to takhle dělal každý, do dneška nemáme žárovky, auta, počítače a nevím co, protože by si je vynálezci šetřili pro sebe. A nejlepší by bylo vůbec to neprodávat a nezveřejňovat, protože pak to někdo obšlehne. Jo a bacha na recepty – ty se taky různě rozesílají, kopírují a podobně.
Fandím lidem, kteří zveřejňují návody. Teda hlavně svoje. Protože rozvíjí celé lidstvo jako společnost. To, že vím, jak si ušít nádherný šperk z korálků, kabelku nebo něco podobného, mě ještě nepřesvědčí, abych nad tím strávila třicet hodin a raději si ho za pár stovek nekoupila od někoho, kdo to zvládne rychleji, lépe a ještě s radostí. Ono totiž, i kdybych měla návod na všechno, nebudu na to mít čas a dost možná ani chuť.
K tomuhle článku mě mimo jiné navedly i krajkářské trhy nebo výstava před nimi, kde babky řešily, jak je to hrozné s podvinky. Že si je lidi kopírují. Nebo si vyfotí vaše upaličkované dílo a pak si ho udělají taky, nebo ho dělají na zakázku! Jo, jenže to nad tím taky musí strávit aspoň těch 20 hodin. A navíc pokud jsou to jen „kopíráci“, musí čekat, až zase něco nového napadne vás a teprve pak to můžou okopírovat. Nemělo by vám být takových lidí spíš líto? Sami nikdy nic nevymyslí, tak proč jim nedat aspoň to, co vy už víte?
Třeba tenhle článek - Pochopí někdy Češi co je to autorské právo???? (http://www.fler.cz/blog/pochopi-nekdy-cesi-co-je-to-autorske-pravo-24545) Je docela dobrej a autorka to má zřejmě opačně. Taky souhlasím s tím, že lidi různě kradou a moc si s tím hlavu nedělaj. Na druhou stranu to, co se dneska řeší, už začíná být trochu magořina. Div, že nemusíte uvádět, kdo před vámi řekl větu: „Dneska je venku hezky.“ Abyste ho náhodou neokradli o to kouzelné jazykové vyjádření. Přeháním, jistě, ale aby se to tak jednou vážně nedělalo!
Autorská práva uznávám, myslím, že je fajn mít všude odkazy. A ke svým článkům je taky dávám. Pochybuju, že to někoho z vás zajímá, ale kdybyste se přece jen chtěli podívat, kdo to napsal přede mnou či z koho vycházím, máte možnost. Nebo se taky můžu vymlouvat, že jsem tu kravinu opsala v domnění, že ten a ten je odborník a ví to dobře. ;-)) Velice alibistické a pohodlné. Případně vám tím nepřímo říkám, že v této oblasti důvěřuju tomu a tomu a že to třeba nemám sama ověřené. Ale zpátky k tématu.
Zajímavá je třeba otázka stahování… pokud si dobře vzpomínám na kurz autorského práva (a pokud se nic nezměnilo), je to legální. A dle mého pohledu i etické. Jo, já nevidím nic špatného na tom, že si stáhnete pohádku a podíváte se na ni. Nemůžete ji nikde šířit a dávat ke stahování. Jasně, tak trochu tím schvalujete i to, že tu „špinavou práci“ za vás udělal někdo jiný. Na druhou stranu… proč třeba po deseti dvaceti letech nezveřejnit filmy zdarma na internetu? Nikdo normální takovou dobu čekat nebude. Ale když v televizi není nic na koukání a já se na něco dívat chci, proč se nepodívat zdarma třeba na youtube? Kromě jiného tím šetřím i odpady za DVD, která bych viděla jen jednou. Jestli se nepletu, tak knihu můžete taky volně citovat a používat 70 let po smrti autora (nebo od vydání), teď nevím přesně.
A zrovna tak to vidím s návody na šití. Ty je, pokud vím, taky legální stahovat a používat pro vlastní potřebu. Stejně tak si můžete knihu půjčit v knihovně, něco si z ní okopírovat a pak to využít. Nemělo by to být pro komerční účely, ale sami pro sebe můžete.
Ve zmiňovaném článku autorka tvrdí: „Takovému blbci je velmi těžké vysvětlit jak se autor cítí, byť se nejedná o jeho dílo, když vidí jak někdo krade dílo jeho kolegy. Kolega to může být vzdálený, neznámý, ale je z oboru a poctivě pracuje, tvoří a je kreativní.“ Já na to můžu říct, že ten úžasný kreativec může tvořit a dělat si, co chce, nápodoba a průmyslová špionáž tu vždy byly a budou. Rozdíl je v tom, že kreativec a nadšenec nebo umělec by měl tvořit s radostí a pro radost, ne pro prachy… a taky, že každá kopie na tom už bude trochu hůř… nebo to tak aspoň obvykle bývá. Jako třeba s turistickým deníkem. Těžko ho dostihnout, i když se o to různí snaží. Jenže autor je vždy napřed, vymyslel si to sám, ostatní mohou pouze kopírovat a napodobovat. A kdyby náhodou vymyslel někdo něco lepšího než je originál, je to přece taky super – jednak tím už vytvořil vlastní autorské dílo a jednak posunul svět někam dál.
Já mám ráda open source nejen u softwaru. A proto taky vznikl můj blog o vaření. Chci ostatním zpřístupnit to, na co jsem pracně přišla já. Pokud použiju cizí recept, pak uvedu autora, bude-li si to přát. Klidně to berte jako výzvu k zaslání receptů, jen si řekněte, jakou chcete uvést přezdívku, iniciálu nebo jméno.
A co mi teda vadí na autorském právu? Vlastně nic. Vadí mi autoři, kteří zuby nehty bojují za ochranu autorských práv, za to, aby si každý musel vymýšlet vlastní střihy, nebo si je koupit (leckdy není kde)… Kdyby to takhle dělal každý, do dneška nemáme žárovky, auta, počítače a nevím co, protože by si je vynálezci šetřili pro sebe. A nejlepší by bylo vůbec to neprodávat a nezveřejňovat, protože pak to někdo obšlehne. Jo a bacha na recepty – ty se taky různě rozesílají, kopírují a podobně.
Fandím lidem, kteří zveřejňují návody. Teda hlavně svoje. Protože rozvíjí celé lidstvo jako společnost. To, že vím, jak si ušít nádherný šperk z korálků, kabelku nebo něco podobného, mě ještě nepřesvědčí, abych nad tím strávila třicet hodin a raději si ho za pár stovek nekoupila od někoho, kdo to zvládne rychleji, lépe a ještě s radostí. Ono totiž, i kdybych měla návod na všechno, nebudu na to mít čas a dost možná ani chuť.
K tomuhle článku mě mimo jiné navedly i krajkářské trhy nebo výstava před nimi, kde babky řešily, jak je to hrozné s podvinky. Že si je lidi kopírují. Nebo si vyfotí vaše upaličkované dílo a pak si ho udělají taky, nebo ho dělají na zakázku! Jo, jenže to nad tím taky musí strávit aspoň těch 20 hodin. A navíc pokud jsou to jen „kopíráci“, musí čekat, až zase něco nového napadne vás a teprve pak to můžou okopírovat. Nemělo by vám být takových lidí spíš líto? Sami nikdy nic nevymyslí, tak proč jim nedat aspoň to, co vy už víte?
Žádné komentáře:
Okomentovat