Aniž bych to tušila pustila jsem si klasickou pohádku od bratří
Grimmů. Princezna Elizabeth byla zasnoubena synovi sousedního krále
Gustava. Tentokrát proti tomu princezna nic nenamítá. Naopak zpočátku se
pohádka jeví nudně a trapně. Co se tam může dít, když ona touží po něm a
on po ní? A pak to najednou dostane trochu jiný směr a člověk se do
toho pořádně dostane. Dokonce jsem si i pobrečela.
A
pro ty, kteří chtějí vědět víc a nevadí jim prozrazení pointy - je to
lepší vidět, než si přečíst shrnutí ;-). Všechno trápení má pro
princeznu přichystané její služka Magdaléna, která už z dětství
evidentně trpí nějakou duševní poruchou a cítí se ublíženě, protože jí
kdysi princeznin kočár přejel panenku. Pohádka má pár sporných bodů -
Proč jede princezna za princem? A k tomu na koni a jen se svou
služebnou? Cestou má sice pro štěstí mluvícího koně Faladu - který ve
filmu mluví, až když přijde o život - a kapesníček se třemi kapkami
matčiny krve, který ji má chránit před nebezpečím, ale stejně je divné,
že nejela alespoň kočárem. Magdaléna donutí princeznu vyměnit si s ní
místo a zaujme místo ní roli budoucí nevěsty prince Leopolda. A poslední
podivnost? I když princ už všechno ví, nebo si to myslí, musí se
nakonec Magdaléna hloupě prozradit sama tím, že princeznu osloví:
"Eliz..." To by šlo myslím domyslet líp.
Žádné komentáře:
Okomentovat