Jehněčí sekaná a další kulinářské experimenty

V rámci vyprazdňování mrazáku – abych nebyla jak tchyně, která má v mrazáku kozu, ale radši si/nám koupí vepřové a pak běduje, že má plný mrazák a nic se jí tam nevejde a to má mrazák jako kráva – jsem začala vařit a péct z kozího a jehněčího. Kozí maso je naše z loňských kůzlat a jehněčí máme od známého, se kterým jsme vyměnili jednu kozu za jehně (velké, podzimní a celkem tučné). 

Už jsem dvakrát dělala žebra podle Jamieho Olivera a trochu jsem bojovala s tím, jak krátce je peče. Ochucené je má dobře, ale já to potřebuju péct výrazně déle. Nevím proč. Po pár méně úspěšných pokusech jsem zjistila (AI poradilo), že nejlepší je nízká teplota a péct dlouho, případně dokonce zakryté. Takže minule už jsem měla masíčko krásně měkoučké. 

Tentokrát jsem si vybrala plec a rozhodla se pro sekanou. To je moje oblíbená kozí klasika. Jelikož už jsem se naučila, že se domácí maso na rozdíl od kupovaného musí odblaňovat, počítala jsem s tím, že mi příprava zabere výrazně víc času. Ukázalo se, že tenhle kousek jehněčího neměl tolik blan, co žebra nebo minulá porce kozy, ale stejně jsem strávila přes hodinu krájením masa před tím, než ho budu moct prohnat mlýnkem na maso. Vycházela jsem z receptu od Florentýny (zde), protože se mi osvědčil. A Flo říká, že je dobré nakrájet maso po směru vláken na třícentimetrové proužky a ty pak překrájet po centimetru. Odhadli jsme, že jsem použila čtyři kila masa, takže to chvilku zabralo, když jsem to musela odkrájet od kosti a taky trochu odblanit. Vyplynulo z toho hned několik ponaučení:

• začít dělat s velkým časovým předstihem + počítat s úměrným nárůstem času při zvětšení množství masa,
• mít doma opravdu ostrý nůž (musela jsem jich vyzkoušet pět, než jsem našla to, co jsem chtěla),
• dát příště míň vajec, protože takhle je taková dost dietní a vajíčková, ale stejně mi chutná,
• dát víc majoránky, až nebudu těhotná a nebudu se bát, jestli ji smím nebo ne, taky trochu víc pepře, než jsem dala (vůbec v receptu nebyl) a nějak líp odhadnout množství soli, které také není v receptu specifikováno. 

Ale jinak to fungovalo báječně! Sekaná se mi krásně upekla, malinko se drobí, ale víceméně hezky drží tvar a to jsem do ní dala jen tři rohlíky, ačkoliv mám výrazně víc masa. V tomhle směru bych se obávala, že by to taky mohlo být příliš velké množství rohlíků. Ale abych vás nemystifikovala, přidala jsem i trochu vepřového, které jsme dostali od známého jako zbytek z výroby pršutu.

V instrukcích bylo semlít maso dvakrát na největší dírky, i tak je velice jemné, skoro až moc

Asi v polovině pečení, snažím se podlévat výpekem, ale moc ho není a nemůžu se k němu dostat

Od sousedky jsme dostali špenát, který jsme přikusovali ke studeným večeřím jen tak zasyrova, ale zjistila jsem, že je pro mě příliš hořký, a tak jsem si z něj udělala polévku, kterou jsem ozdobila větvičkou koriandru (dala bych ho tam víc, ale zase nevím, jestli ho můžu). Opět jsem využila recept od Florentýny (zde), která v něm dělá zelenou polévku ze všech možných jarních bylinek na Zelený čtvrtek. Špenátu to docela prospělo, nebyl tak hořký. A moc vitamínů jsem snad nezničila, když jsem se ho snažila spíš blanšírovat, než vařit.

Špenátová polévka

A předtím jsem ještě udělala svou milovanou rajskou polévku. Než jsem poznala tuhle, sotva jsem rajskou polévku jedla. Ale tohle je něco úchvatného. Chutí mi připomíná rajskou omáčku nebo ještě líp lečo!

Smažím cibulku a česnek jako základ

Rajčata zapečená s olivákem a kořením majív polévce mnohem lepší chuť