Velikonoční vaření

Když jsem přemýšlela o tom, že bych ráda vyzkoušela různé kuchyně, zmínil manžel, že by rád, kdybych na Velikonoce uvařila něco tradičního. Že to se pořád zkouší (ne jen u nás doma, ale celkově) různé francouzské lahůdky, německé klobásky, sushi, italské vánoční sušenky a vánočky a na českou klasiku si ani nikdo nevzpomene a dost možná ani nevíme, co to ta česká klasika je/byla.

Hned jsem oponovala, že velikonoční jídlo může krásně a přehledně s nejrůznějšími recepty najít u mě na blogu v článku Velikonoční jídla: sbírka receptů, jenom je bohužel z velké části nemám vyzkoušené. Nicméně je to vždy od nějakého „lepšího“ autora, ne jen od náhodné posluchačky rádia nebo přispěvatelky. ;-)

Konečně, je to taky příležitost si něco nového vyzkoušet.

Začala jsem tím, že jsem v úterý upekla Jidáše, abych je měla připravené na Škaredou středu (o ní jsem psala tady). Receptů je plný internet. Myslím, že jsem kdysi dělala ty od Florentýny, ale přišly mi trochu suché a nudné, takové postní, jak asi mají být. Možná jsem taky moc šetřila medem. Takže jsem letos sáhla po Maršálkových nekynutých tvarohových (recept zde). Manžel byl spokojený, já byla zpočátku trochu zklamaná, že jsou takové tuhé a hutné a taky jsem je musela péct o pár minut dýl.

Jidášky podle Maršálka

Myslela jsem, že upeču beránka (sladkého ve formě, jinak jedeme výhradně na domácí kozí maso), ale nemohla jsem ji najít. Sice už jsme rok přestěhovaní doma, ale forma nikde není. Bývávala ve skleníku (= prosklená skříň na vystavení hrnečků a pod.), ale ten se přestěhoval do kůlny. Nějaké staré nádobí ještě zůstalo ve staré skříni a do nové kuchyně už se asi vracet nebude. Na špejchaře jsem ještě objevila zapomenutou formu na „bábovku“ ve tvaru ryby, ale jinak tam už asi nic použitelného není. Možná by to mohlo být v krabicích, které jsme tehdy odvezli na půdu k tchyni. Zkusím se po ní podívat, až půjdeme příště na oběd, jestli nezapomenu. Ale stejně asi nebudu mít čas na pečení, plánuju totiž i jiné věci.

V mé oblíbené knížce o pečení chleba jsem narazila na velikonoční koláč Ciambella mandorlata, takže jsem ho s chutí udělala ještě dva týdny před Velikonocemi, protože šlo o nečeský recept a chtěla jsem šetřit velikonočním časem na naši kuchyni. Byl výtečný. 

Velikonoční věnec s ořechy Ciambella mandorlata

Zkoušela jsem i pučálku, ale asi jsem ji špatně nakličovala v neuzavřené míse. Ve výsledku to vonělo i chutnalo spíš divně. Zkusím to určitě znovu ale s mnohem menším množstvím, abych zase nepodarovala kozu.

Ještě mám v plánu čočku, hlavičku (nádivku), něco z nerozdaných vajec (možná tu šmigrustovku, ale to bych musela sehnat uzená žebra nebo jiné uzené maso) a snad i něco zeleného (pesto z medvědího česneku?). Ze sladkého si dělám zálusk na usmažení Božích milostí a upečení mazance opět dle Maršálka.