Manžel dostal skvělý nápad, že spolu vyrazíme do Prahy a tam se rozdělíme. On pojede na kontrolu k doktorovi (má to tak cca na dvě hodiny včetně cesty MHD) a já zatím nakoupím. Díky tomu nikde nebudeme ztrácet čas a ušetříme i za benzín ježděním sem a tam. Přišlo mi to jako dobrý nápad až do chvíle, kdy jsem se ráno probudila s malou vedle sebe (občas ji tam nechám dopsat, když vstane v pět nebo v šest, u sebe už by nejspíš neusnula) a došlo mi, že ji budu mít v kočárku. A jak budu nakupovat? Kam dám nákup? Do spodku kočárku mi to tedy přijde fakt divné a hlavně by se mi tam extra velký nákup rozhodně nevešel, když tam musím mít ještě přebalování.
Že budu jednou rukou tlačit kočárek a druhou vozík, tak na to taky zapomeňte. Jde to blbě i s elektrickou sekačkou na trávu, která je lehká a můžu si s ní kličkovat po zahradě podle libosti. Terén je sice nerovnější, ale zároveň se mi do cesty nepletou regály a lidi. Nemohla jsem přijít na to, jak to dělají ostatní, tak jsem se tradičně zeptala AI. Navrhlo mi tři možnosti: vlastní tašku zavěšenou na rukojeť kočárku s upozorněním, že by se mi taky mohl převrátit, ano, o tom jsem už slyšela. Takovou tašku nemám a ani si ji neplánuju pořídit. Plastový pojízdný košík, který můžu táhnout za sebou, mi přišel jako snesitelný až na to, že si nejsem jistá, jestli ho v Kauflandu mají. A samozřejmě bych vypadala jako soumar. Ale nejvíc mě zaujalo, že „V hypermarketech můžete nacvaknout autosedačku (vajíčko) přímo na klasický kovový nákupní vozík.“ Fakt? Malá se ještě do vajíčka vejde, takže bych nemusela brát golfáč. No, ale věřte AI. Při doptávání jsem zjistila (dle zdrojů, na které odkazovalo), že sice existují speciální vozíky, které pořídil Kaufland, ale pro handicapované lidi, takže tyto nákupní košíky jdou připnout k těm jejich. Jestli je něco pro matky, to je otázka. Zajímavý je, jak si člověk pořád rozšiřuje obzory a dostává se z komfortní zóny tak obyčejnýma věcma jako je nákup.
Možná si říkáte, jak je možný, že tohle ještě nevím. No, doteď jsme chodili na nákupy s manželem spolu, já měla košík a on kočárek nebo naopak, případně zůstal s malou v autě. Nebo dostal nákupní seznam. A taky jsem si jednou objednala nákup online, jak mi AI taky poradilo. Což oceňuji, protože ještě před otěhotněním mě tahle možnost vůbec nenapadla. Dokonce jsem si myslela, že k nám (na konec světa) nikdo nejezdí.
Byla jsem připravená na obě varianty: dítě vezmu v autosedačce-vajíčku a dám do speciálního košíku, jestli pochopím jeho zajištění, nebo vezmu kočárek a plastový košík do ruky. Pak jsem zahlídla ženskou s malým chlapečkem se zajímavýma zelenohnědýma očima, který seděl v košíku tak, jak jsem to vídávala dřív. Tak jsem si dodala odvahy a šla se jí zeptat (už jsem vám říkala, jak často teď oslovuju cizí lidi?;-) A jak se s nimi pod jakoukoliv záminkou dám do řeči a mohla bych s nima blafat hodinu?). Nejdřív jsem se optala, kolik mu je – skoro dva, takže je starší, no vypadal větší hned na první pohled – ale říkala, že pokud už malá sedí, tak v tom problém nevidí. Prý je tam málo místa na nožičky, takže při troše hlídání se mi v košíku nepostaví (a nevypadne). Přišlo mi skvělé, když říkala, že mu hned u vstupu koupí (používá tu aplikaci Scan and Go , zda nazvanou K-scan) borůvky a dá mu je na zobání a pak může nerušeně nakupovat. Ha, tolik k mojí nedávné diskusi s jednou známou, když jsem prohlašovala, že jsem odpůrce toho, aby děti jedly nezaplacené zboží a ona zase říkala, že je problém je jinak zabavit.
Protože se malá tvářila jako bubák, usoudila jsem, že se jí bude chtít spát, tak jsem ji nechala v tom vajíčku, i když jsem z toho měla trochu divný pocit, protože bylo tak v úrovni mojí hlavy a celé mi to přišlo značně nestabilní, dokud v košíku nemám žádný nákup. Ukázalo se, že usne, až když se ujistí, že jsem jí koupila dost ovoce a zeleniny různých druhů. Nechyběly banány a mrkev.
Zbytek nákupu proběhl úplně stejně v klidu. Jenom jsem trochu znervózněla, když jsem měla najet na jezdicí pás. Aby se to přece jen nesmeklo. Košík už jsem měla tou dobou děsně těžký a špatně ovladatelný, ale to byl skoro od začátku, protože samo o sobě vajíčko má velkou hmotnost, natož s dítětem.
Poslední překvapení představoval telefonát od manžela, že už je hotový a že nám brzy budou končit dvě hodiny parkování zdarma. Fakt jsem se tolik zdržela jenom nakupováním jídla?! Vlastně se není co divit. Připadala jsem si jak babička mojí babičky, co vyrazila z vesnice do města o sto let později. Regály praskaly ve švech pod spoustou hořčic, kečupů, sojovek, bedny byly plné cizokrajného ovoce (papája, pithaya, citronový meloun…), na ledu ležely čerstvé ryby jako duhový pstruh, losos, o kus dál byl uzený kapr nebo tolstolobi… leckteré ceny tomu samozřejmě odpovídaly, ale stejně jsem z toho byla úplně hotová. A pak ty slevy! Kam se na mě hrabou důchodci. Lipánek za 8,40 korun? Smetana za 19,90 korun? A banány za 22,90 Kč za kilo?
Nákup mě vyšel na tři tisíce (včetně růžičky za 39,90 korun), tak doufám, že z něj nějakou dobu vydržíme. Doma jsem pak měla problém to všechno nacpat do lednice. Špajz je kvůli vysoké teplotě přes 27°C na zeleninu také téměř nepoužitelný.
