úterý 14. července 2026

Za stodolou je tráva zelenější

Manžel mi povolil sekání trávy za stodolou, takže kozy teď slaví! Sekání u sousedů, o kterém jsem se tu už možná zmiňovala, totiž přináší napůl trávu a napůl seno. Mají velikánskou zahradu plnou ovocných stromů, ale tak nějak ji moc nesečou a domluvili jsme se, že jim tam budu chodit postupně sekat já trávu pro kozy. Jenže v těch vedrech to dost narostlo a pak i vyschlo, takže sem tam je tráva krásně zelená a sem tam je to už spíš seno. Na druhou stranu to nejsou jen bodláky a kopřivy jako jinde, ale krásná stébla.

Pak taky sekám před domem u silnice. Před naším domem, před sousedkou Danou a taky jednou před těmihle sousedy. Sousedce Daně taky sekám za domem. Je to už starší paní a myslím, že jí to přijde vhod. Dokonce mě několikrát zvala k ní na dvůr a sekala jsem i tam. Její tráva byla dokonalá, protože tam vypouštějí bazén. Ale i v těch největších vedrech byla poměrně dost mokrá a špatně se mi sekala.

Nicméně teď jak byla hlavně vedra a zapršelo jen jednou, tak už ani za domem nic moc nemá. A my máme sena pro jednu kozu na zimu dost (ano, kůzlátka se opět přestěhují do mrazáku, o tom, že byste je nelitovali, kdybyste je chovali vy, zase jindy) a ještě si nejspíš naděláme u tchyně.

Takže teď můžu sekat za stodolou, což je super blízko, a tráva je tam ještě víceméně pěkná. Před stodolou a na dvoře sekat nemůžu, protože jsme se rozhodli, že tuhle trávu kozám dávat nebudeme, jelikož jsme je na ní dříve chovali a mohli by se tam stále ukrývat paraziti, proti kterým v podstatě není léku. 

úterý 7. července 2026

Rozvíjej se poupátko

Neodolala jsem a na velkém nákupu jsem si v Kauflandu koupila růžičku. Stála jen padesát korun a byla zajímavě oranžovočervená. Nic podobného jsem pak v zahradnictví neviděla.

Fotky se mi sice moc nepovedly, ale nepředpokládám, že si z nich budete dělat plakát na celou stěnu. Pro ilustraci barvy to stačí. ;-)

Pohled shora na kuchyňském stole

Nová minirůže – oranžovočervená

Zatím si ji plánuji nechat doma a možná ji časem šoupnu ven. Uvidíme. Ještě nevím, kam. Hodím řeč s AI ohledně jejího pěstování. 

neděle 5. července 2026

První letošní dvacítka toho, co mi dělá radost

  • Pomazlit se s malou (= dítě).
  • Když jde dítě spát už v devět. Jak se to pěkně posouvá! Dřív byl standart, že chodila v pět a já z toho byla celá pryč, když se o něco zpozdila.
  • To samé platí pro pletení. I chvilka nerušeného pletení lícovým žerzejem je velice příjemná. A to jsem byla zvyklá plést i dvě hodiny denně cestou z práce a ráno do ní v autobuse a v metru.
  • Dát si ráno šálek černého cejlonského čaje. Třebas pytlíkový Assam od Sonnentoru.
  • Návštěva zahradnictví a nákup kytiček.
  • Konzultování s AI, jak mám uspořádat svůj nový jihovýchodní záhonek od skromných suchomilných rostlin až po na živiny náročný mangold.
  • Nechat si koupit hortenzie!!! A ještě k tomu z regálu Zachraň mě! Takže z toho mám dvojí dobrý pocit – ušetření a záchrana kytiček.
  • Když přijde teplé počasí.
  • Když skončí ta úmorná vedra a přijde ochlazení.
  • Vydatný déšť, který nám naplní sudy na zalévání. A dramatická bouřka.
  • Větrák postavený v okně, který udělá kuchyň snesitelnějším místem.
  • Koupání v kamencovém jezeře v Chomutově. S báječně teplou vodou.
  • Vlastní odvaha zeptat se, jestli ve stánku (u toho jezera v Chomutově) náhodou nedělají i burger, ačkoliv ho nemají napsaný. Protože na sýr v housce, hranolky nebo hot dog nemám chuť. A ano, dělají, protože jim právě přivezly suroviny. A je stejně dobrý jako před dvěma roky!
  • Když malá usne a já můžu psát na blog.
  • Nebo se probírat nápady na Pinterestu a snít, jak to všechno ještě v tomhle životě stihnu uplést, ušít, upaličkovat a možná si i zavyšívat…
  • Vzít si z knihobudky starou, ale přesto vtipnou knihu a užívat si čtení v autobuse. I když se mi už zase dělá trochu špatně, jak jsem vypadla ze cviku.
  • Každý týden vyrazit na výlet. Alespoň něco malého, jako nákup v zahradnictví s tchyni a tchánem. A malou samozřejmě.
  • „Opušťák“ – vyrazit na pracovní večírek bez dítěte!
  • Skvěle sladěné barvy Malabriga mechity na mém nově rozpleteném svetru Separate ways od Joji Locatelli, ačkoliv vypadají jinak, když se z nich plete, než když se klubíčka jen prostě přiloží k sobě.
  • Nové přátelství se sousedkou. Chodím k nim sekat trávu pro kozy a tím se víc socializuji. A taky obdivuju jejich zahrádku a spoustu stromů. I různých zajímavých druhů. Taky bychom si rádi pořídili višeň plstnatou.
A co dělá radost vám?

sobota 4. července 2026

Plyšáci jsou pro rodiče, ne pro děti

Od různých známých jsme pro dítě dostali spoustu a spoustu hraček. Jak občas říká cynicky manžel – každý si doma hezky uklidil. 

Některé věci jsou super a malá si s nimi hraje – kroužky nasazené na kuželu zodpovědně sundává. Zatím je ještě moc malá na to, aby je dávala zpátky, ale i tak. Nebo s nimi buší o sebe. Stejně tak z podivného slona-koule, kterému jde točit chobotem a on přitom cvaká, radostně vyndává různé tvary a opět s nimi buší o sebe. Dovnitř je správnými otvory zatím házím jenom já.

Usínáčka – něco jako látkový kapesník s přišitou hlavičkou – s oblibou vyhazuje před spaním z postýlky. Já jí ho mám házet zpátky nebo podávat. Když dělám blbosti, jako například že leze dovnitř do postýlky skrz mříže, nebo jí dává pusinky na obě tváře, chichotá se tomu. Obvykle se při postávání na okraji postýlky unaví a brzy usne. Rozumějte tak za půl hodinu usilovného házení a podávání. Ale lze podávat i jiné hračky, plyšáky a ona je vyhazuje taky. Například růžový jednorožčí polštářek.

Když byla malá, měla ráda takového modrého medvídka a ptáka s barevnýma křídlama. Ale teď už jsou pro ni příliš statičtí a nezajímají ji. Stejně tak neprojevila sebemenší zájem o plyšového medvěda, který by snad měl sloužit jako sedátko. Ten bohužel nebyl darovaný z druhé ruky, ale koupený přímo pro ni. Tak uvidíme, jestli ji časem nezaujme víc. Kdy se asi tak začnou děti zajímat o plyšáky? A proč vlastně?

Sedátko – plyšový medvídek

pátek 3. července 2026

Zase nejde internet, tak píšu do šuplíku podle štítků

Zase nám nejde internet. Nebo teda na přeskáčku jde a nejde. Mám spoustu poznámek v bullet journalu o tématech, o kterých bych chtěla psát na blog. Nějaké ty fotky ve foťáku z posledních dobrodružství a zážitky z obyčejných věcí, které se s kočárkem a dítětem mohou jevit velmi neobyčejné, když je děláte prvně. Asi jsem opravdu přehnaně zodpovědná, jak řekla moje doktorka. Od ní to ale zní tak trochu jako by mi dala metál. Sama odhalila problém v mojí léčbě a navrhla satisfakci.

Ale navzdory tomu, že nevím, co psát dřív, mám chuť pustit se do článků podle štítků, které mám označené a které třeba nejsou tak často využívané. Třeba AI. Nenapsala jsem zatím jak s AI vařím – dělala jsem hlavně „neznámé maso z mrazáku“, nebo zahradničím – co mají rády které rostliny (slunce x stín, zálivku x sucho, hnůj, ostatní přátelské rostliny, zvládání mrazu). Taky jsme s AI řešili, jak dostat mastnostu z důležitého papíru pro úřady. Přišlo sice se spoustou nápadů, ale nic z toho nezabralo. Takže to bylo pro změnu fiasko. Před časem jsem s AI konzultovala, jak co nejrychleji a efektně namalovat nové obrazy na výstavu, ušít si něco nového, nebo uspořádat svoje klubíčka. K čemuž jsem si nakonec koupila kurz od Stephena Westa Stashbuster. Ale ten je i o mixování přízí, snad i barev, zahrnuje dva vzory a tak. Abyste si nemysleli, že jsem tak prdlá, že si koupím kurz jenom o tom, že mám roztřídit klubíčka do krabice podle barev. Nebo podle tloušťky (krajka = lace, fingering, sport atd.)? Nebo podle typu (pratelné v pračce či ne)? Vidíte, vlastně to není vůbec jednoduché. Jo, a taky jsem s AI řešila, jak se pozná, že jsem mistr v pletení nebo šití a co bych si měla dát jako metu, pokud se chci v těchto oblastech rozvíjet. Přineslo to celkem nečekané věci. Rozhodně to není jenom uplést si svetr a ušít kalhoty. Dá se jít mnohem dál. ;-) Možná se k tomu jednou dostanu.

Seriál Angelika na statku je teď trochu opomíjený. A to jsem si původně plánovala, že každé úterý publikuju článek. Témata už sice prořídla, protože mi spousta věcí připadá normálních a tak mě o nich nenapadne psát. Ale na druhou stranu stále se toho děje dost a dost. I když bych nerada sklouzla jenom k negativizmu ve stylu: na statku je pořád spousta práce a už mě to štve.

Obdobně sobotní speciál „dítě“ by si zasloužil pár pokračování. Jak poznamenala sousedka, pokaždé, když nás vidí, máme něco nového. A to se vidíme tak dvakrát týdně. Jednou si malá stoupla vedle kočárku. Jindy vydávala zvuky připomínající lva. A naposledy se zvedla a po čtyřech skoko-chůzí vyrazila k převislým keřovým višním a suveréně si je začala trhat. Ovšem nenapadlo ji, že by je měla strčit do pusy, jen je rozpatlávala. Tak je sežral jejich pes.

Koukám, že se z toho stal spíš článek o aktuálním dění. Tak jdu pokračovat v tomto duchu. Na filmy teď v podstatě nekoukáme, jelikož dítě je s námi vzhůru velmi dlouho, takže si stihneme akorát tak hodinku číst. Nevím, jak to dělají ostatní, ale nám se uspávání zrovna moc nevyplatí. Bez ohledu na to, zda uspáváme (ani vlastně pořádně nevím jak), podaří se nám ji dostat do postele zhruba ve stejnou dobu, jako když ji vezmeme s sebou do obýváku na zem a necháme ji batolit se kolem, sundávat kroužky z kužele, bouchat s nimi do stolu (ano, toho krásného, co jsem vám ještě nevyfotila!) a snažit se utéct do kuchyně. Když to vyjde, jde na kutě v devět. Uspávám kojením a funguje to. Čteme teď druhý díl Steina a Barbariče = Juraj Červenák: Krev prvorozených. Je to detektivka zasazená do historie, v podstatě do doby kata Jana Mydláře, který už se tam taky objevil, a o němž jsme četli asi před rokem celou trilogii. Poslední díl byl celkem slabý. V tomhle díle se taky objevuje rabi Löw, což je zábavné, protože mimo jiné i o něm jsme pro změnu letost četli knížku Golem a Sára – Záhadné vraždy v pražském ghettu (***). Možná měla dostat jen dvě hvězdičky, pokud nutně nechci dát této pět. Což asi vzhledem k tomu srovnání dám. I když bych ji nepotřebovala číst víckrát, ono to u detektivek není tak zábavné, pokud nestíháte rychle zapomínat. Jak vidíte, Židé nás stále pronásledují, takže si plánuju, že se zase vrátím k článku Židovská kuchyně na mém stole a něco dalšího si uvaříme.

K pletení se brzy dostanu na blogu věnovaném tvorbě. Nezapomeňte se tam občas mrknout. ;-) Právě začíná Tour de Fleece. „Závod“ věnovaný předení, příp. pletení. Já se letos rozhodla zařadit všechna textilní řemesla dle chuti a nálady. Tedy i šití, háčkování případně paličkování. Ale ne všechna jako že všechno musím vyzkoušet, nebo se to mu věnovat, ale jako že stačí, když se každý den budu věnovat aspoň chvilku kterémukoliv z nich. S miminkem člověk nemůže mít velká očekávání. Ani od sebe.

Když tak koukám na ty svoje štítky v deníku, říkám si, že by bylo zajímavé sepsat těch 1000 věcí, co mi dělají radost v roce 2026. Asi by byly jiné než dřív. Mimochodem, nikdy se mi jich nepodařilo sepsat ani sto, protože jsem si vždycky zapomněla poznamenat nějaká další. Tak jsem jich hned na fleku sepsala dvacet. Uvidíme, do kolikátky se letos dostanu. ;-) Ta tisícovka by se měla podařit, kdybyste si to dali jako předsevzetí a každý den ve svém životě našli tři krásné věci, které vám udělaly radost. Myslím, že se to doporučuje zapisovat i lidem s depresí a podobně. Mělo by to mít prokázané pozitivní účinky.

A jak tedy ukončit tenhle článek? Nic lepšího, než že vám slíbím ten článek s tím, co mi letos dělá radost (první dvacítka) na neděli, protože ta je věnovaná tématu štěstí.

středa 1. července 2026

Červencová víla a předsevzetí

Nedávno jsem psala o tom, že mám chuť klofat, jak říká táta, články podle svých štítků v deníku. Tak teď jsem se rozhodla vrátit se ke kořenům a psát podle fotek. Mám totiž tak trochu pocit, že to jsou nejnavštěvovanější články. I když máte málo času, aspoň na fotky si ho snadno najdete. Číst článek je už pro fajnšmekry, kteří to v dnešní uspěchané době ještě nezapomněli. ;-)

Jako první vám chci ukázat červencovou vílu ze sedmiletého deníku a přidat pár předsevzetí na červenec.

Červenec bych ráda víc zasvětila textilní tvorbě a každý den bych chtěla něco plést nebo šít. Ideálně nezačínat nové projekty a strávit léto ve společnosti Joji Locatelli. Ušít si něco na sebe. 

S tím souvisí i to, že bych každý den chtěla zažít něco nového, zajímavého. Zkrátka udělat si prázdniny víc jako v dětství. Čas plyne pomalu, pokud zažíváte nové věci, nebo se víc soustředíte na to, co dělat. A taky bych to chtěla fotografovat. Zkrátka udělat si prázdninový deník na blogu podobně jako dělám ten vánoční. S tím si dám možná letos pohov, protože kolem Vánoc je toho s mimi míň co dělat. Uvidíme.

Ráda bych přestala stagnovat svou hru na ukulele a každý den se mu aspoň chvíli věnovala. Chtěla bych se naučit hrát podle not. I když mi to zatím připadá nehorázně těžké, ne-li nemožné.

Přečíst Červenáka Krev prvorozených a tu další (Ohnivé znamení). Samostatně přečíst další knihu Angeliky – Angelika a její láska.

Zhlédnout jeden dobrý film. Třeba Obsluhoval jsem anglického krále.

Dokončit kurz Bullet journal od Knitsonik a Stashbusting od Stephena Westa. Když to vyjde, pak i Stranded colorwork od Knitsonik. Mám ho už hříšně dlouho. Ale s tím věčně padajícím internetem to nebude jednoduché.

Dosud prázdné stránky, ačkoliv mám knihu tak dlouho...