Chytrá koza nemečí

... když dělá něco, co nemá.

Včera byla sobota, a tak jsme si krásně přispali. Vlastně ani ne tak moc dlouho, protože někdy kolem osmé se ozvalo: „Mé. Mé.“ 

Koza, blesklo mi hlavou. Jaký to krásný život na statku. Se zvířátkama. 

„Mé. Mé.“ 

Nějak podezřele blízko, ne?

Hádejte, kde je páníček se žrádlem?

„Mé. Mé.“ 

Vyhlídla jsem z okna. 

Kozy podupávaly na dvoře a mečely. Bobky byly všude. Ale dokud se neozvalo tupé zadunění, nezabývali jsme se tím. Pak jsme na okamžik ztuhli. Buď ničej lavici na letní sezení. Nebo skáčou po autě!

Byla to lavice, ale stejně jsme je šli zahnat.

Když jsem dnes ráno vstala o půl osmé, protože už bylo světlo, kozy se spokojeně pásly na dvoře na zmrzlé trávě (včera nebyla taková zima, takže by se dalo určitě lépe pást). Užasle jsem se na ně chvíli dívala, než mi to došlo: nemečej. Ani trochu. ... Chytrá koza nemečí, když dělá něco, co nemá. A ta poučená taky ne. Včera se poučily.