Nedávno jsem příteli vyprávěla o seriálu Popelky, který se mi líbil, když jsem byla malá. Vím, že to bylo ujetý, ale byla to legrace. A nebylo to o tom, jak se s pomocí make-upu někdo snaží z ošklivý holky udělat hezkou. Už jsem to zkoušela i googlit, ale nic moc jsem nenašla. O víkendu jsem si na to vzpomněla a k pletení jsem si chtěla jeden díl zkusit pustit.
Vypomohla jsem si ČSFD, které mi sice neprozradilo, jakou má seriál úroveň dle diváků a hodnotitelů, ale dozvěděla jsem se, že v angličtině se to jmenovalo Rags to Riches a to už by mohlo jít najít.
Když to vezmu kolem a kolem, nic dalšího jsem si k tomu nepamatovala. Jen písničku, kterou jsem měla svého času velice oblíbenou:
... neměly jsme nic, ani malý kout,
koho pohladit, koho obejmout,
náhle stačí málo
a štěstí se pousmálo,
máme tátu, který nás má rád.
A tak jsem zjistila, že tenhle seriál měl devatenáct dílů po pětačtyřiceti minutách. Že je to americká komedie mi bylo jasné už proto, že jsem věděla, že si chlapík Nick Foley (Joseph Bologna), který má nějaký problém se svou obchodní pověstí, adoptuje snad pět nebo kolik dětí. Holky v různém věku jsou strašný živel: Rose (Kimiko Gelman), Marva (Tisha Campbell-Martin), Diana (Bridget Michele), Patty (Blanca De Garr) Mickey (Heidi Zeigler) Nickova domu, kde je komorník Clapper (Douglas Seale). A tropí mu v jeho klidném krásném velkém luxusním domě pořádný rozruch. A nakonec je to vlastně dobře.
Z herců mi není povědomý nikdo. Bodejť by jo, když to bylo natočené v roce 1987 a má to vypadat jako ze šedesátých let. Náhodně jsem si pustila třetí epizodu první série (teď nevím, jestli to mělo víc sérií, ale to je asi jedno). Jmenuje se to Foley versus Foley a byť jsem to našla pouze v angličtině, docela jsem si to užila, i když jsem ani zdaleka všemu nerozuměla. Ale co člověk nerozumí, to si domyslí.
Tenhle díl je o tom, jak se má místo nějakého bistra stavět nové obchodní centrum. Holky jsou nadšené, bude to krásné a tak dál a tak dál, jenže to nevědí všechno. Vtip příběhu je v tom, že jim nevlastní otec vypráví o úžasném novém budoucím obchodním centru, kde bude všechno možné skvělé pro lidi, ale tak nějak neví, že se má zbourat to bistro, které ony milují. A tak jim vlastně radí, jak udělat protestní akci proti sobě samému.
Byla to celkem legrace. Taková nenáročná sledovačka k pletení.
Vypomohla jsem si ČSFD, které mi sice neprozradilo, jakou má seriál úroveň dle diváků a hodnotitelů, ale dozvěděla jsem se, že v angličtině se to jmenovalo Rags to Riches a to už by mohlo jít najít.
Když to vezmu kolem a kolem, nic dalšího jsem si k tomu nepamatovala. Jen písničku, kterou jsem měla svého času velice oblíbenou:
... neměly jsme nic, ani malý kout,
koho pohladit, koho obejmout,
náhle stačí málo
a štěstí se pousmálo,
máme tátu, který nás má rád.
A tak jsem zjistila, že tenhle seriál měl devatenáct dílů po pětačtyřiceti minutách. Že je to americká komedie mi bylo jasné už proto, že jsem věděla, že si chlapík Nick Foley (Joseph Bologna), který má nějaký problém se svou obchodní pověstí, adoptuje snad pět nebo kolik dětí. Holky v různém věku jsou strašný živel: Rose (Kimiko Gelman), Marva (Tisha Campbell-Martin), Diana (Bridget Michele), Patty (Blanca De Garr) Mickey (Heidi Zeigler) Nickova domu, kde je komorník Clapper (Douglas Seale). A tropí mu v jeho klidném krásném velkém luxusním domě pořádný rozruch. A nakonec je to vlastně dobře.
Z herců mi není povědomý nikdo. Bodejť by jo, když to bylo natočené v roce 1987 a má to vypadat jako ze šedesátých let. Náhodně jsem si pustila třetí epizodu první série (teď nevím, jestli to mělo víc sérií, ale to je asi jedno). Jmenuje se to Foley versus Foley a byť jsem to našla pouze v angličtině, docela jsem si to užila, i když jsem ani zdaleka všemu nerozuměla. Ale co člověk nerozumí, to si domyslí.
Tenhle díl je o tom, jak se má místo nějakého bistra stavět nové obchodní centrum. Holky jsou nadšené, bude to krásné a tak dál a tak dál, jenže to nevědí všechno. Vtip příběhu je v tom, že jim nevlastní otec vypráví o úžasném novém budoucím obchodním centru, kde bude všechno možné skvělé pro lidi, ale tak nějak neví, že se má zbourat to bistro, které ony milují. A tak jim vlastně radí, jak udělat protestní akci proti sobě samému.
Byla to celkem legrace. Taková nenáročná sledovačka k pletení.
Žádné komentáře:
Okomentovat