Zvířátka na statku

Jejich počet se průběžně mění.

Obě kozy a Franta (kocourek)

Máme doma kozy. To už víte. Teďka jsou tři: tmavě hnědá v barvě čokolády, černo-písková v kombinaci běžně označované jako pepř-sůl a pískový Baloun (kastrovaný kozlík, který byl pojmenován podle literární postavy z románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války). Ještě před nedávnem jsme měli bílou rohatou „noutinu“, která byla na ostatní zlá a vyháněla je od žrádla. A bila je. Což není právě dobrý způsob vděku za záchranu života, když před nějakými dvěma lety měla přijít pod nůž a přítel si ji koupil. A od té doby s ní byly jenom potíže. Zpočátku jsem byla na její straně a snažila se jí domlouvat. Byla hezká a bylo mi jí líto. Ale nedala na mě. 

Kdyby se podařilo odhalit, kdy se budou kozy prskat, dalo by se je vzít za nějakým kozlíkem a pořídit si mladý. A mít mlíčko.

Ještě před kozou (a zimou) šli na pekáč králíci. Ani pomazlit jsem se s nimi nestihla. Ale možná je to tak lepší. Zrovna o víkendu jsme ho měli místo vepře s knedlíkem a zelím. Byl výborný!

Kočka na okně

A taky máme slepice – na vajíčka – a dvě perličky. Jsou trochu větší než slepice a uměj děsně řvát. Takový divný kokrhání to je. A jsou divoký, samostatný a úplně blbý. Měli jsme čtyři a dvě trubky přeletěly plot, i když měly zkrácená křídla, a někam se ztratily. A nejspíš je něco sežralo.

A proti myším, které máme stejně jako moly nedobrovolně, máme kočky. Hlavně kočka, které se říká naprosto nevhodně Macík (ale bylo to tak ještě než jsem přišla), je celkem lovec. Doufám, že se do toho dá časem i Franta, který byl ještě na podzim malé kotě a teď je nádherně huňatý a takový stříbrnočerný. 

Málem jsem zapomněla napsat, že se u nás objevil černý kocour. S krásnou lesklou srstí. Nijak nám nevadil, ale zdá se, že buď má potomky, nebo je u nás moc dobré žrádlo. Už nám sem chodí nějaký velikánský, pak střední a pak dvě v podstatě koťátka. Takže máme tak trochu kočičí smečku. Kdyby někdo chtěl, asi bychom se s nimi uměli rozloučit.