Tuhle sekci jsem vytvořila proto, abych se s vámi mohla podělit o věci, které jsem si sama vyzkoušela a zaujaly mě. Může to být vlastně všechno a zatím vůbec nemám tušení, jak často do ní budu psát, neboť někdy člověk potká něco úžasného úplnou náhodou a jindy na nic nenatrefí, ať zkouší jak zkouší všechno kolem sebe.
Řekněme, že to je tak trochu o radách, jak dělat věci lépe, nebo co můžete zkusit nového a mně se to osvědčilo. (P. S.: Byla bych ráda za nějakou zpětnou vazbu, třeba na mail nebo tak, abych věděla, zda to funguje i u vás.)
Recepty a vychytávky
Babaganuš (lilek + sezamová pasta...)
Drožďová polévka
Opečený chřest se zkaramelizovanou cibulkou
Tip, jak doladit horkou čokoládu + Kavárna v Brně
Dlouhodobě se pokouším o zdravý životní styl. Jde mi to různě dobře. Někdy líp, někdy hůř. Každopádně už jsem toho na sobě vyzkoušela docela dost. A můžu jen doporučit:
Podle předsevzetí "méně předpokládat" vám prozradím triky, které možná znáte a běžně používáte, ale také je možná neznáte.
Před pár dny jsem si v intersparu koupila zvláštní ovoce. Jmenovalo se Passion Fruit a vypadalo divně a zrovna tak i chutnalo. Ve slupce se schovávala sytě žlutá dužina až téměř jedovaté barvy, která chutnala více než kysele. Každopádně mělo povzbuzující účinek a kupodivu mi i chutnalo. Nicméně cena byla stejně odstrašující jako barva – za čtyři malé kousky přes padesát korun. Kdyby nebylo ve slevě, nejdu do toho.
Když jsem se mrkla na internet, zjistila jsem, že ovoce s podivným názvem je vlastně mučenka jedlá. Na jedněch stránkách jsem nalezla, že se jí jinak také říká maracuja. Prý pochází z Brazílie.
Zdroj: http://exoticke-ovoce.coajak.cz
Tentokrát pro vás nemám žádný superobjevný článek, spíš takovou malou kritiku utopenců, které si můžete koupit od Kosteleckých uzenin. Nedávno jsem si je pořídila, protože jsem s nimi z dob dřívějších měla velice dobré zkušenosti. Sice jsou samozřejmě nejlepší utopenci dělaní doma, ale když se mi nechtělo pořizovat jednotlivé přísady (a navíc kde sehnat dobré špekáčky), tohle byla dobrá alternativa. Netuším, co se svým výrobkem udělali, ale teď jsem byla opravdu hluboce zklamána, ne-li znechucena. Ačkoliv byl udávaný podíl masa lehce nad 40 %, chutnalo to spíše jako piliny. A hned vedle je logo s nápisem "tvůrce chuťových zážitků"!
Voskové epilační pásky a čisticí gel
St 18. dubna 2012
Dneska jsem se pro vás rozhodla vyzkoušet dvě nové věcičky. Nebo spíš vám napsat o dvou nových věcičkách. Protože mě nebaví pořád si muset holit nohy, napadlo mě vyzkoušet voskové epilační pásky. Šla jsem do toho s tím, že to bude pokus. Uvidíme, co to udělá. Slyšela jsem, že moc nefungují. V DM jsem si koupila značku Balea. Dvacet pásků stálo devadesát korun, takže 4,5 Kč za jeden. To je celkem dobré. Lehce mě postrašila informace, že se mají strhávat prudce a ne se pomalým trháním snažit zabránit modřinám.
Návod byl napsán drobným písmem, ale v podstatě žádná věda: třením zahřát, odlepit od sebe, připlesknout na nohu ve směru růstu chloupků a odtrhnout proti směru růstu. Představovala jsem si to jako ve filmu Po čem ženy touží, a tak se ujišťovala, že rozhodně nesmím řvát. Popravdě to nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát a film opravdu nepřeháněl. Na použití dalších proužků to bude chtít doopravdy odvahu.
S neúčinností jsem si ale hlavu opravdu dělat nemusela. Krásně hladké, snad jen jediný chloupek zůstal. Ovšem všude malé červené tečky, které celkový dojem značně kazí. Modřina žádná, ale nepříjemný pocit ještě docela dlouho.
Brzy jsem to vzdala a zbytek se rozhodla zbaběle dořešit oholením. Možná příště budu mít víc síly… nebo masochistických sklonů.
5 důvodů vyzkoušet, proč si vyzkoušet voskové epilační pásky:
Jidáše
Ne 8. dubna 2012
Nejdřív necháte nakynout droždí, pak přimícháte mouku (půlka droždí, půl kila mouky) a vodu a snažíte se udělat tuhé těsto, z něhož pak motáte preclíky nebo něco podobného. V receptu nebyla sůl, ale na radu mamky jsem ji tam přece jen dala. Chvilku jsem se pokoušela vykrajovat zajíčky, ale brzy jsem zjistila, že na to je těsto moc lepivé, a tak jsem se vrátila k motání. Po upečení se měly ještě horké potřít vodou s rozpuštěným cukrem. Ne, že by to na jejich chuti něco extra změnilo, ale aspoň vypadají líp. Chuťově to dost připomíná rohlíky, takže žádná sláva, ale pod med to není špatné.
Jednodenní půst
Pá 6. dubna 2012
Jak už jsem možná někde zmiňovala, vyzkoušela jsem si na základě doporučení kolegyně z práce jednodenní půst na Velký pátek před Velikonocemi, kdy byl zrovna úplněk. Plánovala jsem si to asi týden předem, a tak jsem věděla, do čeho jdu a že se nemám na nic těšit. Ale původně jsem měla v úmyslu jíst ovoce nebo zeleninu… prostě něco lehčího a stravitelnějšího. Udělat si takový lehčí, odpočinkový den. Jenže jsem ráno nějak tak nestihla snídani. A na zdravé sušenky v práci mi nějak pro samou činnost nevyšel čas dřív než v deset, pak mi zase připadalo divné snídat a navíc by si člověk měl v tento den odpustit laskominy (i když to ty sušenky rozhodně nejsou; ne že by byly špatné, ale…). Prostě se to se snídaní nějak nezvládlo a k obědu taky neměli nic pořádného, tak mě napadlo, že zkusím celý den nejíst. Kdyby šlo do tuhého a třeba mi nebylo dobře, měla jsem s sebou kus rohlíku, spoustu mrkve a taky trochu sýra. Ale nic takového se nestalo, dokonce jsem téměř celý den vůbec nepociťovala hlad. Snažila jsem se samozřejmě hodně pít – jak pro zahnání případného „líhnoucího“ se hladu, tak i proto, aby bylo očišťování snazší, neb jak se říká pít se má hodně, když člověk nejí. Trochu přemáhání mě to stálo až večer, ale žádná velká práce. Prostě se člověk jen musel něčím zaměstnat, místo aby se šel najíst, když jedli ostatní, a pak už to zase bylo v pohodě.
Aby to bylo fér, měla bych zmínit, že jsem ve čtvrtek snědla dost topinek s tatarákem, ale byla to v podstatě normální večeře a rozhodně jsem se nijak nepřežírala. Bohužel neznám žádný způsob, jak vám říci, zda mi tato drobná očista nějak prospěla či pomohla. Jen můžu doporučit při příštím úplňku 6. května k vyzkoušení. V nejhorším případě – pokud by vám to nijak neprospělo, čemuž nevěřím – aspoň ušetříte ;-).
Ještě bych ráda doplnila, že druhý den po očistném půstu jsem se cítila svěžejší a spokojenější, že pro sebe něco dělám. Neměla jsem žádný velký hlad, ale spokojeně jsem si vychutnávala každé jídlo. Ovšem s tím, že jsem neměla chuť na nezdravé věci typu brambůrky a chlebíčky, neboť mi tak nějak vnitřně připadalo, že zase „zašpiním“ to, co jsem pracně vyčistila. Taky si víc dáváte pozor, abyste domů nenanosili špínu, když jste předtím pracně vytřeli. A to si piště, že kdybyste vytírali celý den, budete si dávat doopravdy majzla. Ale ne že bych se až příliš omezovala… jen jsem se necpala jako jindy.
Recepty a vychytávky
Babaganuš (lilek + sezamová pasta...)
Drožďová polévka
Opečený chřest se zkaramelizovanou cibulkou
Tip, jak doladit horkou čokoládu + Kavárna v Brně
- Cibule vás nebude při krájení štípat v očích, když budete dýchat pusou.
- Když chcete opékat brambory na pánvičce, vyplatí se vám předtím si je uvařit (alespoň trochu). Vyvarujete se tak toho, že některé budou více upečené, zatímco jiné spíše ještě syrové.
Dlouhodobě se pokouším o zdravý životní styl. Jde mi to různě dobře. Někdy líp, někdy hůř. Každopádně už jsem toho na sobě vyzkoušela docela dost. A můžu jen doporučit:
- Naučit se snídat. Snídaně dodává energii do celého dne. Jako zvláště dobré se osvědčila ovesná kaše, kdy si vločky namočíte den předem. Ale stačí i jakákoliv jiná teplá snídaně. Jedna moje kamarádka doporučuje spíše slané než sladké jídlo.
- Zdravá dopolední a odpolední svačinka zažene hlad a doplníme si aspoň trochu ovoce nebo zeleniny. Hodí se třeba salátek, jablíčko, banán, jogurtík...
- Poučení pro rauty a oslavy: Mezi jídly by měla být minimálně dvouhodinová pauza. Mohu toho sníst téměř libovolně mnoho, pokud mezi jídly dodržím tuhle pauzu.
- U jídla nepiju. Jsem v tom spíš výjimka, ale nikdy jsem to nedělala a už jsem několikrát četla, že pití při jídle ředí žaludeční šťávy a pak se vám hůř tráví. Uvedeno např. v Krásné paní.
- Míň solit. Je to lepší pro srdce. Člověk má denně sníst max. 6 g soli. A všechno je tolik slané. Stačí míň hltat, víc jídlo kousat a poznáte, kolik má chuti, aniž byste ho museli přesolit. Navíc lepším rozžvýkáním potravy, ulehčíte žaludku jeho práci.
Podle předsevzetí "méně předpokládat" vám prozradím triky, které možná znáte a běžně používáte, ale také je možná neznáte.
- Oční stíny, které se ukázaly tak málo barevnými, že pokud někomu neřeknete, že jste nalíčená, ani to nepozná, můžete vylepšit tím, že je používáte za mokra. Jednoduše trošku navlhčíte štěteček a rozetřete stíny po oku. jako běžně. Vody raději méně, ať nemusíte čekat, až to uschne.
- „Správně“ se oční stíny nanáší od vnějšího koutku oka směrem k vnitřnímu a tak slábnou. Díky tomu získává oko dramatičtější vzhled. Stejným způsobem zesvětlávají směrem od oka k obočí. Takto vám vystačí jediná barva - stačí využít různou intenzitu.
- Chcete, aby vám nalíčení déle vydrželo? Pak si na oční víčka naneste tužku na oči. Rozetřete ji prstem nebo štětečkem a teprve přes ni naťupejte práškové oční stíny. Opatrně, budou se lépe chytat. Taky je to možnost, jak je udělat výraznější, i když jsou jinak dosti mdlé. A vůbec nevadí, když zvolíte trochu jinou barvu, hravě ji překryjí.
- Ráda se líčím v parném létě, neboť tužky na oči jsou krásně měkké a kreslí se s nimi úplně báječně. Údajně jsou tmavé linky kolem očí dobré proto, že je pak tolik nemžouráte do sluníčka, i když nemáte sluneční brýle.
- Nudí vás vaše oční stíny a jedna barva vám připadá málo? Fajn, použijte dvě: první do poloviny oka a druhou na tu druhou polovinu. Vertikální předěl lehce rozmažte. Tímto způsobem můžete kombinovat například i tak divoké odstíny jako fialovou se zelenou.
- Nebaví vás večer pracně odstraňovat řasenku? Není nic jednoduššího - kupte si hennu na řasy a obočí a nechte se od kamarádky zkrášlit trvaleji.
Passion Fruit, fakt divný ovoce
St 16. května 2012Před pár dny jsem si v intersparu koupila zvláštní ovoce. Jmenovalo se Passion Fruit a vypadalo divně a zrovna tak i chutnalo. Ve slupce se schovávala sytě žlutá dužina až téměř jedovaté barvy, která chutnala více než kysele. Každopádně mělo povzbuzující účinek a kupodivu mi i chutnalo. Nicméně cena byla stejně odstrašující jako barva – za čtyři malé kousky přes padesát korun. Kdyby nebylo ve slevě, nejdu do toho.
Když jsem se mrkla na internet, zjistila jsem, že ovoce s podivným názvem je vlastně mučenka jedlá. Na jedněch stránkách jsem nalezla, že se jí jinak také říká maracuja. Prý pochází z Brazílie.
Zdroj: http://exoticke-ovoce.coajak.cz
Utopenci
Út 8. května 2012Tentokrát pro vás nemám žádný superobjevný článek, spíš takovou malou kritiku utopenců, které si můžete koupit od Kosteleckých uzenin. Nedávno jsem si je pořídila, protože jsem s nimi z dob dřívějších měla velice dobré zkušenosti. Sice jsou samozřejmě nejlepší utopenci dělaní doma, ale když se mi nechtělo pořizovat jednotlivé přísady (a navíc kde sehnat dobré špekáčky), tohle byla dobrá alternativa. Netuším, co se svým výrobkem udělali, ale teď jsem byla opravdu hluboce zklamána, ne-li znechucena. Ačkoliv byl udávaný podíl masa lehce nad 40 %, chutnalo to spíše jako piliny. A hned vedle je logo s nápisem "tvůrce chuťových zážitků"!
Voskové epilační pásky a čisticí gel
St 18. dubna 2012
Dneska jsem se pro vás rozhodla vyzkoušet dvě nové věcičky. Nebo spíš vám napsat o dvou nových věcičkách. Protože mě nebaví pořád si muset holit nohy, napadlo mě vyzkoušet voskové epilační pásky. Šla jsem do toho s tím, že to bude pokus. Uvidíme, co to udělá. Slyšela jsem, že moc nefungují. V DM jsem si koupila značku Balea. Dvacet pásků stálo devadesát korun, takže 4,5 Kč za jeden. To je celkem dobré. Lehce mě postrašila informace, že se mají strhávat prudce a ne se pomalým trháním snažit zabránit modřinám.
Návod byl napsán drobným písmem, ale v podstatě žádná věda: třením zahřát, odlepit od sebe, připlesknout na nohu ve směru růstu chloupků a odtrhnout proti směru růstu. Představovala jsem si to jako ve filmu Po čem ženy touží, a tak se ujišťovala, že rozhodně nesmím řvát. Popravdě to nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát a film opravdu nepřeháněl. Na použití dalších proužků to bude chtít doopravdy odvahu.
S neúčinností jsem si ale hlavu opravdu dělat nemusela. Krásně hladké, snad jen jediný chloupek zůstal. Ovšem všude malé červené tečky, které celkový dojem značně kazí. Modřina žádná, ale nepříjemný pocit ještě docela dlouho.
Brzy jsem to vzdala a zbytek se rozhodla zbaběle dořešit oholením. Možná příště budu mít víc síly… nebo masochistických sklonů.
5 důvodů vyzkoušet, proč si vyzkoušet voskové epilační pásky:
- fakt fungují,
- je to celkem rychlý,
- pochopíte, co je opravdová bolest,
- začnete mít rádi své holítko,
- a to teprve zjistím, jak dlouho mi to vydrží.
Jidáše
Ne 8. dubna 2012
Nejdřív necháte nakynout droždí, pak přimícháte mouku (půlka droždí, půl kila mouky) a vodu a snažíte se udělat tuhé těsto, z něhož pak motáte preclíky nebo něco podobného. V receptu nebyla sůl, ale na radu mamky jsem ji tam přece jen dala. Chvilku jsem se pokoušela vykrajovat zajíčky, ale brzy jsem zjistila, že na to je těsto moc lepivé, a tak jsem se vrátila k motání. Po upečení se měly ještě horké potřít vodou s rozpuštěným cukrem. Ne, že by to na jejich chuti něco extra změnilo, ale aspoň vypadají líp. Chuťově to dost připomíná rohlíky, takže žádná sláva, ale pod med to není špatné.
Jednodenní půst
Pá 6. dubna 2012
Jak už jsem možná někde zmiňovala, vyzkoušela jsem si na základě doporučení kolegyně z práce jednodenní půst na Velký pátek před Velikonocemi, kdy byl zrovna úplněk. Plánovala jsem si to asi týden předem, a tak jsem věděla, do čeho jdu a že se nemám na nic těšit. Ale původně jsem měla v úmyslu jíst ovoce nebo zeleninu… prostě něco lehčího a stravitelnějšího. Udělat si takový lehčí, odpočinkový den. Jenže jsem ráno nějak tak nestihla snídani. A na zdravé sušenky v práci mi nějak pro samou činnost nevyšel čas dřív než v deset, pak mi zase připadalo divné snídat a navíc by si člověk měl v tento den odpustit laskominy (i když to ty sušenky rozhodně nejsou; ne že by byly špatné, ale…). Prostě se to se snídaní nějak nezvládlo a k obědu taky neměli nic pořádného, tak mě napadlo, že zkusím celý den nejíst. Kdyby šlo do tuhého a třeba mi nebylo dobře, měla jsem s sebou kus rohlíku, spoustu mrkve a taky trochu sýra. Ale nic takového se nestalo, dokonce jsem téměř celý den vůbec nepociťovala hlad. Snažila jsem se samozřejmě hodně pít – jak pro zahnání případného „líhnoucího“ se hladu, tak i proto, aby bylo očišťování snazší, neb jak se říká pít se má hodně, když člověk nejí. Trochu přemáhání mě to stálo až večer, ale žádná velká práce. Prostě se člověk jen musel něčím zaměstnat, místo aby se šel najíst, když jedli ostatní, a pak už to zase bylo v pohodě.
Aby to bylo fér, měla bych zmínit, že jsem ve čtvrtek snědla dost topinek s tatarákem, ale byla to v podstatě normální večeře a rozhodně jsem se nijak nepřežírala. Bohužel neznám žádný způsob, jak vám říci, zda mi tato drobná očista nějak prospěla či pomohla. Jen můžu doporučit při příštím úplňku 6. května k vyzkoušení. V nejhorším případě – pokud by vám to nijak neprospělo, čemuž nevěřím – aspoň ušetříte ;-).
Ještě bych ráda doplnila, že druhý den po očistném půstu jsem se cítila svěžejší a spokojenější, že pro sebe něco dělám. Neměla jsem žádný velký hlad, ale spokojeně jsem si vychutnávala každé jídlo. Ovšem s tím, že jsem neměla chuť na nezdravé věci typu brambůrky a chlebíčky, neboť mi tak nějak vnitřně připadalo, že zase „zašpiním“ to, co jsem pracně vyčistila. Taky si víc dáváte pozor, abyste domů nenanosili špínu, když jste předtím pracně vytřeli. A to si piště, že kdybyste vytírali celý den, budete si dávat doopravdy majzla. Ale ne že bych se až příliš omezovala… jen jsem se necpala jako jindy.
Zkameněliny
Pá 6. dubna 2012
Navštívila jsem v brněnském Paláci šlechtičen na Náměstí Svobody (též zvaného Svoboďák) výstavu Messel on Tour. Název mi nic neříkal, protože nejsem z oboru a o archeologii se nijak zvlášť nezajímám. Ani samotné zkameněliny by mě možná tolik nezaujaly, kdybych je neviděla na plakátech a nepřipadaly mi fascinující.
Na výstavě jsem byla už před nějakým časem a opravdu moc se mi tam líbilo. Čekala jsem nějaké malé příšerky, ale místo toho tam byl fakt slušný had, několik docela velkých želv, zkamenělé listy, netopýři a chřástalové. Nejvíc mě ovšem pobavilo lesní zvíře. Kdyby v lese žilo ještě dnes, rozhodně bych do něj nechodila. A to nejspíš ani ozbrojená.
Pšeničné pivo
Čt 29. března 2012
Jak jistě víte, pivo je kvašený alkoholický nápoj vyráběný z obilného sladu, vody a chmele pomocí pivovarských kvasinek. Je považováno za jeden z českých symbolů a od roku 2008 je „české pivo“ chráněným zeměpisným označením. Tradičně se slad dělá z ječmene. Méně obvyklé je užití pšenice. A právě o pšeničném pivu, které se u nás nepije v takové míře, ale v Německu tvoří asi 11 % spotřeby, bych vám chtěla povědět. Měla jsem možnost ochutnat novinku Plzeňského Prazdroje – pšeničné pivo Fénix, které podle lidovek.cz pochází z pivovaru v Holandsku. Pivo je krásně oranžové a přidává se k němu (navrch na sklenici) pomeranč, což působí spolu se zajímavými půllitry opravdu esteticky. Prý je do piva přidána pomerančová kůra a koriandr. Nemohu soudit, já je tam necítila.
Při psaní tohoto článku jsem narazila na zajímavé stránky recenzí piv, tak je uvádím ve zdrojích, abyste mohli juknout, kdyby vás náhodou toto téma více zajímalo. Já se tam podívala spíše proto, abych vám mohla říci o pšeničném pivu, které mi chutnalo více než Fénix, i když ten taky ušel. Byl to Edelweiss Weissbier Hefetrüb, příšerný název, ale pod tím prvním vám ho jistě také dají. Mimochodem v němčině to první slovo znamená protěž. Tohle pivo pochází z Rakouska, od pivovaru Hofbräu Kaltenhausen. Rozhodně mi připadalo jemnější (méně hořké) a také chutnější. Shodnu se dokonce i s odborníky, kteří mu dali 7 bodů z 10i, zatímco Fénix dostal jen 6 bodů.
Zdroje a inspirace:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pivo
http://www.lidovky.cz/fenix-vyletel-zatim-jen-z-vycepu-doh-/dobra-chut.asp?c=A120306_153928_dobra-chut_ape
http://pivnirecenze.cz/8810-recenze-fenix
http://www.pivnidenik.cz/clanek/485-Psenicne-pivo/index.htm
Super jogurt
Čt 29. března 2012
Dnes jsem si ve zdravé výživě koupila farmářský jogurt s příchutí jahoda od Farmy rodiny Němcovy s. r. o. Stál sice dost, ale byl dokonalej. Tak jemnej a se smetanou na povrchu – úplná lahůdka. Pokud nemáte možnost vyzkoušet tento tradiční jogurt, zkuste si koupit Hollandiu, to je něco podobného.
Jinak tradiční mu říkám proto, že je zpracován metodou tradičního zrání v kelímku, což běžně sehnatelné jogurty nejsou, a proto mi také připadají méně lahodné, i když vesměs nejsou špatné. Víc si bohužel z hodin potravinářského zbožíznalství nepamatuji. Možná se k tomu ještě někdy vrátím. Teď jsem jen chtěla poreferovat, co byste měli zkusit.
Pá 6. dubna 2012
Navštívila jsem v brněnském Paláci šlechtičen na Náměstí Svobody (též zvaného Svoboďák) výstavu Messel on Tour. Název mi nic neříkal, protože nejsem z oboru a o archeologii se nijak zvlášť nezajímám. Ani samotné zkameněliny by mě možná tolik nezaujaly, kdybych je neviděla na plakátech a nepřipadaly mi fascinující.
Na výstavě jsem byla už před nějakým časem a opravdu moc se mi tam líbilo. Čekala jsem nějaké malé příšerky, ale místo toho tam byl fakt slušný had, několik docela velkých želv, zkamenělé listy, netopýři a chřástalové. Nejvíc mě ovšem pobavilo lesní zvíře. Kdyby v lese žilo ještě dnes, rozhodně bych do něj nechodila. A to nejspíš ani ozbrojená.
Pšeničné pivo
Čt 29. března 2012
Jak jistě víte, pivo je kvašený alkoholický nápoj vyráběný z obilného sladu, vody a chmele pomocí pivovarských kvasinek. Je považováno za jeden z českých symbolů a od roku 2008 je „české pivo“ chráněným zeměpisným označením. Tradičně se slad dělá z ječmene. Méně obvyklé je užití pšenice. A právě o pšeničném pivu, které se u nás nepije v takové míře, ale v Německu tvoří asi 11 % spotřeby, bych vám chtěla povědět. Měla jsem možnost ochutnat novinku Plzeňského Prazdroje – pšeničné pivo Fénix, které podle lidovek.cz pochází z pivovaru v Holandsku. Pivo je krásně oranžové a přidává se k němu (navrch na sklenici) pomeranč, což působí spolu se zajímavými půllitry opravdu esteticky. Prý je do piva přidána pomerančová kůra a koriandr. Nemohu soudit, já je tam necítila.
Při psaní tohoto článku jsem narazila na zajímavé stránky recenzí piv, tak je uvádím ve zdrojích, abyste mohli juknout, kdyby vás náhodou toto téma více zajímalo. Já se tam podívala spíše proto, abych vám mohla říci o pšeničném pivu, které mi chutnalo více než Fénix, i když ten taky ušel. Byl to Edelweiss Weissbier Hefetrüb, příšerný název, ale pod tím prvním vám ho jistě také dají. Mimochodem v němčině to první slovo znamená protěž. Tohle pivo pochází z Rakouska, od pivovaru Hofbräu Kaltenhausen. Rozhodně mi připadalo jemnější (méně hořké) a také chutnější. Shodnu se dokonce i s odborníky, kteří mu dali 7 bodů z 10i, zatímco Fénix dostal jen 6 bodů.
Zdroje a inspirace:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pivo
http://www.lidovky.cz/fenix-vyletel-zatim-jen-z-vycepu-doh-/dobra-chut.asp?c=A120306_153928_dobra-chut_ape
http://pivnirecenze.cz/8810-recenze-fenix
http://www.pivnidenik.cz/clanek/485-Psenicne-pivo/index.htm
Super jogurt
Čt 29. března 2012
Dnes jsem si ve zdravé výživě koupila farmářský jogurt s příchutí jahoda od Farmy rodiny Němcovy s. r. o. Stál sice dost, ale byl dokonalej. Tak jemnej a se smetanou na povrchu – úplná lahůdka. Pokud nemáte možnost vyzkoušet tento tradiční jogurt, zkuste si koupit Hollandiu, to je něco podobného.
Jinak tradiční mu říkám proto, že je zpracován metodou tradičního zrání v kelímku, což běžně sehnatelné jogurty nejsou, a proto mi také připadají méně lahodné, i když vesměs nejsou špatné. Víc si bohužel z hodin potravinářského zbožíznalství nepamatuji. Možná se k tomu ještě někdy vrátím. Teď jsem jen chtěla poreferovat, co byste měli zkusit.
Napište Ježíškovi
Určitě se vám už někdy stalo, že jste dostali dárek, o který jste příliš nestáli. Mohla to být věc, která pro vás neměla žádnou hodnotu, např. pro nekuřáka popelník, nebo byla v kvalitě, kterou jste si nepředstavovali: protékající termoska apod. Také to mohl být dárek, o kterém Poláček ve své knize Bylo nás pět tvrdí, že by vám ho rodiče stejně museli dát.
Znám pár lidí, kteří vánoční dárky rádi kritizují. Jednou se jim nelíbí to, podruhé zase ono… ale popravdě to není tak jednoduché sehnat ty správné dárky. Někdy nám nestačí finanční prostředky a jindy fantazie. Co by si asi tak ten člověk mohl přát? Po čem jeho srdce touží? Často se prý stává, že člověk dává to, za co by byl sám rád. Někdy je těžké pochopit, po čem druzí prahnou, nebo co je dokáže potěšit. Vzpomínám si, jak se mi kdysi někdo zdráhal dát třtinový cukr, byť jsem si ho výslovně přála (mimo jiných věcí).
Ale teď se tu nechci rozplývat nad Vánocema nebo kárat lidi, kteří neumí ocenit dárek (i když taky by jim to patřilo). Chci vám navrhnout, abyste napsali Ježíškovi. Je to moc prima věc. Dobré je začít s takovým seznamem co nejdříve. Klidně i v lednu. Pokud máte diář, piště si to někam vzadu do poznámek, nebo třeba do počítače, ale lepší je, když to je do něčeho, co máte stále u sebe – třeba si dejte do peněženky malý papírek a vždy když vás něco napadne, poznačte si to. Pokud máte fůru přání, můžete některá nechat zapadnout, ale mám dojem, že čím větší seznam tím lépe. Dáváte tak prostor dárci, aby si mohl lépe vybrat a také to pro vás bude stále ještě překvapení. Pište i maličkosti, které se vám zalíbí v obchodě, třeba hezký dopisní papír, razítka se zvířátky, samolepky s ježkem... Kterou ze svých sto položek asi tak můžu dostat?
Kromě položek, které jsou naprosto konkrétní: stříbrné Porsche Boxster, čaj…, … je také vhodné uvést pár méně konkrétních věcí, aby měl dárce možnost výběru podle svého vkusu, prostor pro kreativitu a podobně. Vhodné jsou například věci, který „nikdy není dost“ a každý je má jiné. V mém případě to mohou být ozdobné plechové krabičky na čaje; svíčky; kdo se trochu vyzná, tak i čaje; šité bloky, sešitky, pera, tužky, pastelky a další „kancelářské potřeby“ a tak podobně. Fajn je uvést také nějaké oblíbené jídlo nebo lahůdku a pár levnějších věcí, ideálně na spotřebu… ne, každý mi může koupit porsche, že? A co bych dělala třeba s pěti? Tím myslím třeba váš oblíbený likér/alkohol, např. Malibu, griotka, medovina, nebo krém na ruce a tělo, oblíbený šampon a tak.
A poslední rada na závěr – i když máte takovýhle seznam, zkuste se příliš netěšit dopředu, protože třeba nemusíte dostat všechno, a nedávejte ho jako jedinou možnou variantu. Nechte dárcům také trochu prostoru pro vlastní vyřádění se. Může se stát, že vám vyberou něco, po čem toužíte, a ani o tom nevíte.
Pár tipů na cesty
Cestou do Paříže jsem si dělala různé poznámky o věcech, které jsem sama vyzkoušela, které jsem postrádala a podobně, takže pro vás mám pár dalších tipů, co se mohou hodit
Nedávno jsem si byla zahrát šipky. Samotnou mě překvapilo, že mi to celkem šlo. Dumala jsem nad tím, jak je možné, že házím docela dobře, i když obyčejně mám problém trefit vrata od stodoly ze dvou metrů.
Trochu problém je, že u toho moc nejde mířit. Jen vezmete šipku a lehce s ní „švihnete“ kupředu. Ona už si terč najde sama. Nesmí vám příliš záležet na výsledku. Nesmíte to, jak se říká, moc řešit. Prostě jen tak lehce hodit. (Ale směrem na terč:-).) A pak se můžete radovat.
Určitě se vám už někdy stalo, že jste dostali dárek, o který jste příliš nestáli. Mohla to být věc, která pro vás neměla žádnou hodnotu, např. pro nekuřáka popelník, nebo byla v kvalitě, kterou jste si nepředstavovali: protékající termoska apod. Také to mohl být dárek, o kterém Poláček ve své knize Bylo nás pět tvrdí, že by vám ho rodiče stejně museli dát.
Znám pár lidí, kteří vánoční dárky rádi kritizují. Jednou se jim nelíbí to, podruhé zase ono… ale popravdě to není tak jednoduché sehnat ty správné dárky. Někdy nám nestačí finanční prostředky a jindy fantazie. Co by si asi tak ten člověk mohl přát? Po čem jeho srdce touží? Často se prý stává, že člověk dává to, za co by byl sám rád. Někdy je těžké pochopit, po čem druzí prahnou, nebo co je dokáže potěšit. Vzpomínám si, jak se mi kdysi někdo zdráhal dát třtinový cukr, byť jsem si ho výslovně přála (mimo jiných věcí).
Ale teď se tu nechci rozplývat nad Vánocema nebo kárat lidi, kteří neumí ocenit dárek (i když taky by jim to patřilo). Chci vám navrhnout, abyste napsali Ježíškovi. Je to moc prima věc. Dobré je začít s takovým seznamem co nejdříve. Klidně i v lednu. Pokud máte diář, piště si to někam vzadu do poznámek, nebo třeba do počítače, ale lepší je, když to je do něčeho, co máte stále u sebe – třeba si dejte do peněženky malý papírek a vždy když vás něco napadne, poznačte si to. Pokud máte fůru přání, můžete některá nechat zapadnout, ale mám dojem, že čím větší seznam tím lépe. Dáváte tak prostor dárci, aby si mohl lépe vybrat a také to pro vás bude stále ještě překvapení. Pište i maličkosti, které se vám zalíbí v obchodě, třeba hezký dopisní papír, razítka se zvířátky, samolepky s ježkem... Kterou ze svých sto položek asi tak můžu dostat?
Kromě položek, které jsou naprosto konkrétní: stříbrné Porsche Boxster, čaj…, … je také vhodné uvést pár méně konkrétních věcí, aby měl dárce možnost výběru podle svého vkusu, prostor pro kreativitu a podobně. Vhodné jsou například věci, který „nikdy není dost“ a každý je má jiné. V mém případě to mohou být ozdobné plechové krabičky na čaje; svíčky; kdo se trochu vyzná, tak i čaje; šité bloky, sešitky, pera, tužky, pastelky a další „kancelářské potřeby“ a tak podobně. Fajn je uvést také nějaké oblíbené jídlo nebo lahůdku a pár levnějších věcí, ideálně na spotřebu… ne, každý mi může koupit porsche, že? A co bych dělala třeba s pěti? Tím myslím třeba váš oblíbený likér/alkohol, např. Malibu, griotka, medovina, nebo krém na ruce a tělo, oblíbený šampon a tak.
A poslední rada na závěr – i když máte takovýhle seznam, zkuste se příliš netěšit dopředu, protože třeba nemusíte dostat všechno, a nedávejte ho jako jedinou možnou variantu. Nechte dárcům také trochu prostoru pro vlastní vyřádění se. Může se stát, že vám vyberou něco, po čem toužíte, a ani o tom nevíte.
Pár tipů na cesty
Cestou do Paříže jsem si dělala různé poznámky o věcech, které jsem sama vyzkoušela, které jsem postrádala a podobně, takže pro vás mám pár dalších tipů, co se mohou hodit
- Univerzální seznam. Pokud občas někam jezdíte, vyplatí se sestavit si checklist neboli odškrtávací seznam, na kterém si snadno ověříte, zda máte všechno, co potřebujete. Nejprve doporučuji vytvořit „obecný“ univerzální seznam s výčtem položek (nabízím zdarma ke stažení). Postupem času do něj nejspíš sami různé položky přidáte. Snažte se to dělat hned, když vás to napadne, protože jinak na to snadno zapomenete.
- Do autobusu Student agency si rozhodně vezměte vlastní pití. Sice nabízí horké nápoje zdarma, ale pro delší cestu rozhodně ne dost často (v noci vůbec ne) a navíc mohou mít třeba rozbitý automat (jako se to stalo nám). A popravdě… je to prostě pití z automatu.
- Na noční cestování autobusem se vyplatí vzít si deku, druhý svetr nebo prostě něco dalšího na přikrytí. Může začít být zima. Za zvážení též stojí polštářek ve tvaru U. Bude se vám pak lépe spát. Nebo využijte ramene spolucestujícího nebo okna… ale bolí z toho za krkem. Docela dobrý je zout se a strčit nohy na vedlejší sedačku, máte-li tu možnost. Zády (nejlépe v bundě) se opřete o okno a hlavou o sedačku. Takhle se můžete docela slušně vyspat v sedě. Jen bacha na tuhnutí krku a zad.
- Nepodceňujte igeliťáky. Pokud si někde plánujete chystat jídlo s sebou na svačinu, vezměte si několik čistých igeliťáků, ať pak nemusíte horečně přemýšlet, jak si ukrojit kus salámu a vzít ho s sebou, když máte obal pouze na celou štangli. Igelitové pytlíky se navíc dají vhodně použít na izolování špinavého nebo mokrého prádla a také jako ochrana před deštěm na nejcitlivější věci typu foťák, když to vypadá, že promoknete skrz naskrz i s batohem.
- Jako užitečné se mi jeví vlhčené ubrousky a antibakteriální gel. Ne, že bych sahala na všelijaký hnus kolem sebe nebo byla přehnaně útlocitná, ale je to lepší když plánujete putování venku.
- Nachystej si svačinu. Domů ji můžeš donést vždycky, ale zoufalé hledání čehokoliv k snědku spolehlivě zkazí i sebelepší výlet.
Nedávno jsem si byla zahrát šipky. Samotnou mě překvapilo, že mi to celkem šlo. Dumala jsem nad tím, jak je možné, že házím docela dobře, i když obyčejně mám problém trefit vrata od stodoly ze dvou metrů.
Trochu problém je, že u toho moc nejde mířit. Jen vezmete šipku a lehce s ní „švihnete“ kupředu. Ona už si terč najde sama. Nesmí vám příliš záležet na výsledku. Nesmíte to, jak se říká, moc řešit. Prostě jen tak lehce hodit. (Ale směrem na terč:-).) A pak se můžete radovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat