Mám nový mobil

Ačkoliv se to zdálo skoro neskutečné, už jsem si opravdu koupila nový telefon. Odhodlávala jsem se k tomu děsnou dobu – snad od listopadu – a dopadlo to v podstatě tak, jak to mohlo být už před měsícem: nechala jsem si poradit a vzala téměř první, na který jsem přišla.

Můj malý telefonek Nokia mi sloužil docela hezkou řádku let. Asi pět, odhaduji. Původně jsem ho nechtěla, protože se mi s mým prvním Siemensem loučilo dost těžko a byl pořád funkční, ačkoliv sloužil spíš jako pevná linka (tzn. moc dlouho nevydržel, a tak se občas vybil a nebyla jsem dostupná třeba i několik dní, než mi začalo být divné, že mi nikdo nevolá a nepíše). 

Ale stalo se a já tenkrát dostala k narozeninám nový mobil. Ideální dárek pro ženu romantické povahy. (Sarkasmus.)

Soužití s ním bylo báječné. Stále ho stačilo nabíjet jen jednou za čas, třeba i za pět dní. Akorát poslední dobou mi přišlo, že některé lidi někdy moc dobře neslyším, ale pořád jsem to přikládala spíš špatnému signálu. Protože jsem moc nepromazávala smsky, občas se mi stalo, že mi ty nové neměly kam přijít a nejdřív jsem musela odstranit ty staré. Možná že tohle bylo příčinou toho, že se se mnou jednoho dne rozhodl přestat bavit o obsahu mých zpráv – přestal je zobrazovat, a když jsem se na ně snažila dostat, buď zůstal podezřele blikat, nebo se rovnou celý vypnul. 

Nějakou dobu jsem doufala, že se to zlepší. Zkoušla klasické ajťácké triky: vypnout a zapnout, vyndat SIMku a podobně. Nakonec jsem zašla do servisu a tam mi řekli, že s tím nic nesvedou. Že si musím koupit nový. 

Mezitím mi kamarádka půjčila svou starou nepoužívanou Nokii. Byla černorůžová a fakticky elegantní. Pořád jsem koumala, jestli půjdu do chytrého telefonu, nebo zůstanu u svého tlačítkového. Už jsem se tu o tom zmiňovala. Na jednu stranu by se mi chytrý telefon hodil na vyhledávání spojů, byly by v něm mapy a tak podobně. Taky internet, takže bych mohla psát blog – aspoň takový štěky – kdykoliv by se mi chtělo, třeba každý den v autobuse cestou z práce. To znělo lákavě. Taky jsou tam kešky! 

Na druhou stranu nutno přiznat, že jsem spíš příležitostný keškolovec, o čemž svědčí i ubohých tři sta sedmdesát jedna nalovených kešek za skoro sedm let, co to dělám. A ne, argument, že když budu mít chytrý telefon, budu víc chodit lovit, neobstojí. Taky mamince častěji nevolám (jak mi kdysi tvrdil operátor), i když mám volání zdarma. To tenkrát byla docela dobrá story, utrácela jsem za mobil asi třicet korun a chlapík se mě snažil přesvědčit, že s jeho desetkrát (doslova) dražším tarifem to budu mít lepší. Když už mu došly argumenty, tvrdil mi aspoň, že bych měla neomezené volání a mohla mámě volat každý den. A já mu odpověděla, že to bych nemohla, protože mamka nemá telefon. Nafoukl se jak ropucha a odkráčel pryč. Snad ani nepozdravil. Ale mamka ho tou dobou vážně neměla!

Dilema zda chytrý nebo hloupý jsem řešila se spoustou přátel a s nejasným závěrem, takže jsem rozhodnutí pořád odkládala a říkala si, co kdyby se mi ten chytrý fakt hodil? Nakonec to rozsekl přítel tím, že mě ujistil, že nový telefon už asi nebude tak kvalitní, aby mi vydržel pět nebo deset let, takže si klidně za dva roky můžu pořídit ten chytrý, budu-li konečně chtít. 

Pak už zbývalo jenom vybrat ten správný obyčejný telefonek. Kamarád mi poslal odkaz na článek s recenzemi tlačítkových telefonů. Tak jsem si ho přečetla a ještě se chvíli odhodlávala jít do obchodu. Jako nejlepší byl celkově hodnocen Nokia 230 Dual SIM. Srovnávání cen také není mojí nejoblíbenější záležitostí. A protože telefon mám spíš pro případnou potřebu ohrožení, zavolání pomoci (či odvozu domů), objednání k lékaři a podobně, i těch šest stovek se mi za něj nechtělo dávat. Byl tam i Alcatel za čtyři stovky, ale prodavačka mi doporučila model Nokia 110 Dual SIM.