neděle 13. srpna 2017

K prameni Sázavy

V sobotu 5. 8. jsme vlakem vyrazili do Hlinska v Čechách a odtud autobusem do Vojnova Městce, který leží v CHKO Žďárské vrchy. (Moje povídání o národních parcích, CHKO – chráněných krajinných oblastech, národních přírodních rezervacích atd. najdete zde: NP, CHKO, NPR, NPP a další.)

Vojnův městec má podle ČSÚ 769 obyvatel, nachází se ve výšce 583 m n. m. a nejzajímavější na něm je bílý dům na návsi čp. 8. Takzvaný Němečkův hostinec pochází z počátku 18. století a stavitelem byl sám Jan Blažej Santini Aichel. Jelikož je rok 2017 rokem baroka, krásně se nám dnešní výlet hodí pro poznávání památek.

Příjemně si posedíme na návsi v hostinci Pod Lipou, který vám tímto chci doporučit. Obsluha byla tak příjemná, že jsme odcházeli v povznesené náladě. Jedinou stinnou stránkou byl tataráček, který jsem si nemohla dát, protože jsme přišli víc než dvě hodiny před otevírací dobou (a přesto jsme dostali kávu a kofolu!!!) ach, jaká krása vypadnout z Prahy (i kvůli normálním cenám).

Cestou necestou s pomocí GPS jsme přišli k prameni Sázavy. Vedou tam žluté trojúhelníčky. Škoda, že nějaký šmejd zlomil a ukradl žulový kámen (Zde pramení řeka Sázava 757 m n. m.). Na prameni jako takovém není moc k vidění, je to spíš takový malý žabineček. Proto nás překvapily dva opodál stojící hrnečky. Odvahu napít se jsme neměli.


Zašli jsme k památníku po pádu letadla. Nedaleko bývalé osady Mariánská Huť se nachází pomník, který připomíná leteckou katastrofu z července 1996. Dva zalétávací piloti leteckých vojskových opraven České Budějovice zde zahynuli při havárii letounu Mig 23 trupového čísla 8327 z 1. stíhacího leteckého pluku. Pomník je hezký, tvořený kusem letadla. Nevím, z jakého letadla to je, ale není to 
Mig 23 a už vůbec ne ten havarovaný. Bohužel zanedlouho poté, v roce 1998 u Chlumětína spadla další stíhačka opět Mig 23 trupového čísla 8325,  čímž došlo ke zničení poslední dvojmístné stíhačky tohoto typu. Piloti se stihli katapultovat, když se stroj dostal do neovladatelného stavu při vývrtce.
  
Potom jsme opět cestou necestou vyrazili k Radostínskému rašeliništi a naučnou stezkou jsme si ho prošli. Ostatní jsem pobavila hláškou, že v divočině bych nepřežila. Takto jsem komentovala svou novou zkušenost z ochutnávání nejedlé, mírně jedovaté vlochyně bahenní*1). Ne, že by to byl záměr, ale je celkem dost podobná borůvce, a když nepřemýšlíte nad barvou a tvarem listů a připadá vám, že je to jen nověji vyrostlé (příjemně vyšší, takže se nemusíte tolik shýbat) borůvčí.

Po modré turistické značce jdeme kolem Velkého Dářka k rozcestníku Dařbucha. Tvoří ho hezké socha Michala Olšiaka. 


Usadili jsme se ve stánku s rychlým občerstvením Na Hrázi a dali si malinovku, a já, když jsem viděla tu porci, i hranolky s hamburgerem jako kráva.*2) Pobavily mě různé cedulky, např. „Zde pouze jídlo, pití prosím vedle i kafe“. „Nemáme párek v rohlíku, wifi taky ne.“ A nebo:
„Langoš 55 Kč
langoš prosím 50 Kč
dobrý den, jeden langoš, prosím 45 Kč.“

A pak po červené do turistické značce do Polničky, kde jsme se rozhodli chytit autobus do Přibyslavi. Ještě štěstí, že nás deset minut před odjezdem napadlo podívat se na druhou stranu silnice a zkontrolovat jízdní řád. Byl úplně stejný. Takže se nedalo tipnout, kterým směrem má autobus jet. Zeptali jsme se proto pána, který tam také stál. A zrovna jsme byli původně na špatné straně!

Zbytek cesty už probíhal bez obtíží – nejdřív cesta autobusem, pak půl hodiny na nádraží v Přibyslavi, kde jsme si v knihovničce vybrali čtivo, a pak cesta vlakem domů. Celkem nám dnes na kontě přibylo asi 17 kilometrů. 


*2) Vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum) česky též borůvka bažinná, brusnice vlochyně, blinkavka, šálenka, mechynka nebo nářeč. raušinka. „Jako další brusnice roste v kyselých, na živiny chudých půdách, zvláště v bažinách a rašeliništích v chladných částech mírném pásu severní polokoule (severní část, velehory) a také v arktickém pásu.“ 
S pozdním létem dozrávají 5–8 mm veliké kulovité až soudkovité tmavěmodré bobule s bílou dužninou, které chutnají sladce. Nebarví ústa domodra.

Otázka jedovatosti plodů je velmi diskutována. Podle některých autorů byť je obecně tradována, nebyla spolehlivě prokázána. Na Wikipedii se uvádí: Toxikologické informační středisko u plodů uvádí „…téměř nejedovaté plody – nebezpečná může být dávka nad 20 plodů (bobulí, semen) po větším požitém množství se podává aktivní uhlí nebývá nutná hospitalizace (jen u mimořádně citlivých osob při závažných příznacích), u zdravých jedinců se objevují nanejvýš zažívací potíže.“ První český zdravotnický portál (?kdo je autorem?) tvrdí, že pokud byste je omylem snědli ve větším množství, přivodíte si nevolnost provázenou zvracením a bolestí hlavy. Některé zdroje uvádějí, že toxicita není způsobena obsahovými látkami, ale přítomností parazitující houby Sclerotina megalospora. Podle jiných pramenů se toxicita liší v závislosti na stanovištních podmínkách, ve kterých rostlina žije.Omamné vzrušení se zvracením, závratěmi s rozšířením zorniček mohou vyvolávat pouze plody napadené moliniovou hnilobou. Vzhledem k možné infekci se vlochyně považuje za psychoaktivní rostlinu s nespolehlivými účinky, mladé plodnice houby se objevují až na mumifikovaných plodech, nelze napadení zjistit na čerstvých, šťavnatých plodech.  Seppo Vuokko v překladu v Severských listech uvádí, že jsou plody vlochyně běžnou součástí jeho jídelníčku a považuje je dokonce za plnohodnotnou náhražku borůvek. Vlochyňová marmeláda je na rozdíl od borůvkové bezbarvá, takže se od ní neušpiníte. Poněkud méně výraznou chuť finských vlochyň můžete vylepšit přidáním několika borůvek nebo ostružin. V barvířství  se používaly k barvení vlny a plátna na fialovo.

„Používání plodů vlochyně bahenní sibiřskými domorodými kmeny je spojováno s užíváním muchomůrky červené jako halucinogenu a magické rostliny. Sibiřští Korjakové přidávali šťávu z vlochyně k muchomůrkovému nálevu nebo z vlochyně pálili pálenku a v ní muchomůrku luhovali. V pobaltí se prý z plodů vyrábí chutné zavařeniny.

Čaj z listů vlochyně prý pomáhá při průjmu a zánětech močového měchýře, není ale tak účinný jako čaj z listů medvědice nebo brusinky. Vlochyně je jedinou živnou rostlinou housenek zákonem chráněného motýla žluťáska borůvkového  i ohroženého modráska stříbroskvrnného.

*2) Společnost BURGR JAKO KRÁVA, s.r.o. byla založena v roce 2013. Jejímu vzniku předcházela pětiletá zkušenost s provozem rychlého občerstvení v Kolíně. Pobavil mě jejich popis správných ingrediencí a postupu dělání hamburgeru, nechte se taky pobavit (nebo vyděsit, co se děje jinde). Správné Ingredience:

  • bulka od firmy LaLorraine, průměr 12 cm, gramáž 86g
  • maso samozřejmě pouze a jen od BJK
  • ledový salát jakýkoli čerstvý ledový salát NENAHRAZOVAT zelím, čínským zelím apod.!
  • sýr cheddar, popřípadě žlutý toustový sýr NENAHRAZOVAT eidamem!
  • dresink samozřejmě pouze a jen od BJK NENAHRAZOVAT kečupem, hořčicí!
  • cibulka zásadně červená a nikoliv bílá!

Bulku zásadně nepřipravujeme v mikrovlnné troubě. Za burger s hranolkama se mi zdá sice 114 Kč dost, ale byl fakt dobrej. A bulka v mikrovlnce by vážně chutnala jinak, už jsem ji párkrát měla, blé.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vlochyn%C4%9B_bahenn%C3%AD
http://medicina.cz/clanky/4903/34/Vlochyne-bahenni-Boruvka-bazinna/
http://botany.cz/cs/vaccinium-uliginosum/
http://www.botanickafotogalerie.cz/fotogalerie.php?lng=cz&latName=Vaccinium%20uliginosum&title=Vaccinium%20uliginosum%20%7C%20vlochyn%C4%9B%20(vlochyn%C4%9B%20bahenn%C3%AD)&showPhoto_variant=photo_description&show_sp_descr=true&spec_syntax=species
http://www.severskelisty.cz/priroda/prir0060.php
http://listnate-stromy.atlasrostlin.cz/vlochyne-bahenni
http://www.burgrjakokrava.cz/postup-pripravy

Žádné komentáře: