To, že se na obálce píše „kráľovná severskej krimi“ a „top krimi“ ještě nic neznamená, ale po přečtení 527 stránek téměř jedním dechem nezbývá než souhlasit. Knihu jsem dostala ve slovenštině, a tak pro mě bylo zpočátku čtení náročnější. Za chvíli jsem si tak zvykla i přemýšlet a sem tam mě napadaly slovenské výrazy dříve než české, škoda, že mi to takhle nejde i s angličtinou.
Camilla Läckberg se narodila v roce 1974 ve Fjällbacke (Švédsko). V Göteborgu vystudovala ekonomii a ačkoliv chvíli pracovala v ekonomicko-právní sféře, vždy chtěla být spisovatelkou. Debutovala románem Ľadová princezná v roce 2003 (ve slovenštině 2009). Je autorkou deseti kriminálních románů, čtyř knih pro děti a jedné kuchařky. Získala několik literárních cen a v současnosti je považována za jednu z nejúspěšnějších švédských komerčních autorek. (Zajímalo by mě, co se myslí tím „komerční“. Jací jsou jiní autoři?) Ve Vydavatelství SLOVART dosud vyšlo: Ľadová princezná, Kazateľ, Kamenár, Smoliar, Pankhart, Morská panna, Strážca majáka, Anjeličkárka, Krotiteľ.
Ze švédského originálu Camilla Läckberg: Häxan, který vyšel ve vydavatesltví Forum ve Stockholmu roku 2017 přeložila Mária Bratová. Vydalo Vydavateľstvo SLOVART, spol. s r. o., v Bratislavě roku 2018. Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín. Vydání první. 528 stran. ISBN 978-80-556-2886-8.
Text na obálce stojí za to opsat (krásně udělaný marketing):
„Smrť jedného človeka sa dotkne mnohých.
Smútok sa šíri ako kruhy na vode.
A najäčšmi zasiahne tých uprostred.
Všimněte si, že autorka zasadila děj detektivky do svého rodného města. Zajímalo by mě, jestli tam opravdu jsou domy, které popisovala. Hlavním hrdinou je Patrik Hedström, policista z tanumshedské policejní stanice. Nebo snad jeho žena Erika Falcková? Ta se mi moc líbí. Je to spisovatelka, která vytváří romány na základě rozhovorů a podle skutečných událostí.
A děj? Ze statku zmizela čtyřletá holčička Linnea (milovnice pohádky Ledové království, což dělá příběh aktuálním stejně jako problematika utečenců, kterým se někteří snaží pomoci, jiní se jich štítí a někteří se jich bojí. Autorka se dobře dovedla vcítit do jejich myšlení, do toho, jak si mají oblíbit cizí zemi a lidi, kteří jim třeba připadají divní a nepřátelští.). Obyvatelé městečka si hned vzpomněli na starou tragédii, když před třiceti lety ze stejného statku zmizelo jiné děvčátko jménem Stella, které se později našlo mrtvé v lese. Tehdy byly ze zločinu obviněny dvě třináctileté dívky, které sice nemohly být souzeny kvůli malému věku, ale poznamenalo je to na celý život. Helen si vzala Jamese a nadále žije ve Fjällbacke, akorát o ní nikdo ani neví, Marie Wallová byla předána do pěstounské rodiny, protože ta její byla dost problémová. Nyní se vrátila na natáčení do městečka a zrovna teď se Linnea ztratila. Není to trochu zvláštní?
Příběh je zajímavý a napínavý, postavy dobře vykreslené, vztahy komplikované a o tajemství a překvapení není nouze. Zkrátka skvělá kniha, kde je do současného případu vložena i historická povídka z Bohuslänu z roku 1671… přiznám se, že jsem nevydržela a asi od poloviny knihy jsem ji dočetla přednostně. A připadalo mi to stejně fajn, jenom jsem ukojila svou zvědavost a přestala být rozmrzelá ze skákání mezi minulostí a současností.
Hned první den (dnes) jsem přečetla 138 stránek. A pro ty, kteří ji nebudou číst (nebo to ještě neví), tu mám pár krásných úryvků, které mě zaujaly:
Koľko rokov mi zostáva na dobrý sexuálny život? Kedy oň človek stráca záujem? Kedy chuť na sex nahrádza neodolateľná túžba lúštiť krížovky, sudoku a napchávanie sa pralinkami? (str. 12)
„Ocko, ocko, mali sme zmrzlinu!“ zvestovala šťastná Majka na zadnom sedadle. „A cukríky. A koláčiky.“
Zároveň však kontrolovala, či sú bračekovia poriadne pripásaní. Z jej pohľadu boli rodičia najmilší a najmúdrejší, ale nie takí zodpovední, aby sa postarali o jej malých súrodencov.
„No výborne, takže ochutnali všetko!“ Patrik zagúľal očami.
„Len pokoj,“ zasmiala sa Erika, „keď im budeme strážiť deti, pomstíme sa! Napcháme ich ratolesti čistým cukrom!“(str. 157)
Erika sa pri pohľade na ňu podvedome vystrela, hoci často sedela ako mech zemiakov, čo bol dôsledok dlhých hodín strávených pri počítači. (str. 183) Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, jak sedí mech bramborám? Jako že jsou plesnivé? Nebo se brambory válí na mechu? A jak má sedět jako mech bramborám? Až později mi došlo, že seděla jako „pytel“ brambor.
Anna má chvilku před porodem.
„Máš to naozaj premyslené?“ Anna sa chytila za brucho. „Ako sa zatvárime, keď to bude príšerné?“
„Duševne som sa naladila na niečo v lososovo ružovej,“ Erika odbočila na Grebbestad.
„Aj pre nás?“ Anna sa priam zdesila. „To vážne?“
„Nie, ty a naozaj nemusíš báť. Určite ti nájdu nejaký stan pre osem osôb a prešijú ho na teba. Len sa priprav, že na róbe bude logo športovej firmy.“
„Hahaha, to je fakt smiešne! Ani som netušila, že z mojej sestry sa stal standupkomik...“ (str. 226)
„I have a permission to look in your house,“ s nepreniknuteľnou tvárou jej ho ukázal. „Do you know this? A permission?“
Zvraštil čela a zamával papierom. Pozrela sa naň a zneistela.
Poodstúpila a prikývla. Mellberg si spokojne odložil do vrecka Ernstovo (= pes) potvrdenie od veterinára. Keď ide o dôležitú záležitosť, účel svätí prostriedky. (str. 242)
Poťažkal ho a vrátil na miesto. Možno by si poobede mohol so Samom cvične zastrieľať. Iróniou osudu Sam bol dobrý práve v tom, čo v živote nevyužije. A ešte v počítačoch. Schopnosti elitných strelcov sú kancelárskej kryse úplne nafigu. A pre Sama nevidel inú budúcnosť. Kancelárska krysa, nejaký ítečkar. Nudný, trápny, nepotrebný. (str. 302)
Zmocnila sa ho hrozná panika, priam mu kričala z očí, preto Rita rýchlo dodala: „Pretriedila som ti oblečenie. Aj svoje. Pre utečencov v spoločenskom dome. Pobaľ, čo je na posteli, potom im to spolu odnesieme. Dopočula som sa, že pre tých nešťastníkov, čo prišli o strechu nad hlavou, Bill robí, čo sa dá.“
„A čo si mi vytriedila?“ znepokojnel Mellberg, okamžite si však zahryzol do jazyka.
Dokonca aj jemu došlo, že na spochybňovanie Ritinho rozhodnutia nie je vhodný čas. A keby sa do výberu dostalo čosi z jeho obľúbených kúskov, ešte vždy mal možnosť nenápadne to vpašovať naspäť do skrine.
Rita akoby mu čítala myšlienky.
„A ak vopcháš naspäť čo len jedinú vec, rovno si niekde pohľadaj nocľah! A nielen na dnešnú noc...“
Dopekla. Rita je vždy o krok dopredu, hovoril si cestou do spálne. Kopa na posteli bola až znepokojujúco vysoká. A úplne navrchu trónil jeho najobľúbenejší pulóver. No dobre, najlepšie dni už mal za sebou, to je pravda, ale bol neskutočne krásny a z niekoľkých dierok ešte nikto neumrel. Nenápadne ho poskladal a poobzeral sa. Možno si to Rita nevšimne...
„Sem!“
Stála mu za chrbtom s vrecom na odpad. S hlbokým povzdychom doň vložil najprv pulóver, potom zvyšok kopy. Jej kopa bola o polovicu menšia, no ani to sa neopovážil komentovať.(str. 315)
Když máte rozvedené rodiče a mámě řeknete, že přespíte u otce a ona si to neověří.
No dnes ráno Vendela nebrala mobil, a keď zavolala Niklasovi, dozvedela sa, že Vendela uňho nespala. Vraj ho o také čosi ani nepožiadala. Mám sa znepokojovať? opýtal sa. Nie, teraz by si už mal zúriť odvrkla Sanna a položila slúchadlo. (str. 386–387)
Žádné komentáře:
Okomentovat