Onehdy jsem chtěla vymyslet něco opravdu brilantního. Něco inteligentního, filozofického, nějakou hlubokou pravdu. Zkrátka něco, z čeho si sednete na zadek.
Jenom jsem nevěděla, jak na to. Nejde jenom si vzít papír a tužku a rovnou to napsat. Ne, zrovna ve chvíli, kdy chcete něco takového říct, nebo napsat, nic vás nenapadne. A tak jsem přemýšlela, jak na to jít. Klíčem k úspěchu je nevyděsit své kreativní já tím, že před něj předložíte úkol, který musí bravurně splnit, i když se s něčím takovým potýká poprvé a ještě mu hrozíte kritikou. Kdepak, stejně jako v brainstormingu nejlepších výsledků dosáhnete tak, že se oprostíte od kritiky a potřeby skvělých výsledků. Ale jak to udělat, když jste sami a trochu vás tlačí čas?
Zkusila jsem to přesně opačně – nadepsala jsem si čistý list papíru ve stylu „dvacet blbých nápadů, proč udělat...“. Ale bez té číslovky, abych nebyla stresovaná tím, že jich musí být dvacet, když se mi jich podaří s bídou splácat pět, a nebo abych neskončila právě při dvaceti, když jich budu schopná napsat sedmdesát. Zkrátka ideální nadpis je „bláznivé nápady na...“
S trochou štěstí se po chvilce blbnutí objeví něco výjimečného a hezkého. Až si mozek odpočine, vyhraje a vydovádí se.
Žádné komentáře:
Okomentovat