Ve Vyšším Brodě nám chvilku trvalo, než jsme se zorientovali. Nadšeně jsem si poznamenala, že do Svatého Tomáše to máme 27,5 kilometru. Šli jsme navštívit Cisterciácké opatství Vyšší Brod, které se ukázalo celkem malé a dost drahé. Vstupenka stála 75 Kč a za tu cenu jsme se nic moc nedozvěděli. Zvláště jsem postrádala více informací o řeholi svatého Benedikta. Jak si mám představit takový život v klášteře? Co ti mniši dělají, když se zrovna nemodlí? Mimochodem modlí se sedmkrát denně. A mniši mě zajímají proto, že od jednoho benediktina čtu knihu Time management jako duchovní úkol a zajímá mě, jak asi žije. Pravdou je, že jsme museli obdivovat knihovnu se sedmdesáti tisíci svazky v nádherných skříních. (Já a má láska ke knihám, co k tomu dodat.)
Naproti tomu poštovní muzeum, které mělo dvě (nebo tři?) patra, stálo dvacet korun a ještě jsme dostali jakýsi papírek, abychom hledali, kdo není na žádné z fotografií. A za odměnu potom lízátko a bonbóny. Viděli jsme různé druhy známek, ale také kočáry, četli o prvních poštovních kurýrech, kteří fungovali podobně jako taxikáři, o tom, že si zpočátku mohli účtovat jakou chtěli cenu a taky o Rowlandu Hillovi, který v roce 1840 přišel v Anglii s první poštovní známkou. Bylo to zajímavé, i když toho bylo opravdu hodně. Až jsme z toho byli dost unavení.
V místním informačním centru jsem si pořídila první vizitky a orazítkovala jak turistický deník, tak wandrbuch. Koupila jsem si i nějaký ten pohled. Odsud nám Šumava i naše putování připadali opravdu nekonečné.
Žádné komentáře:
Okomentovat