Jak je možné, že se mi dovolená vydařila, i když počasí bylo, že by ani psa nevyhnal? Za krásnou dovolenou zajisté mohl náš postoj a optimismus – stále jsme (marně) doufali, že druhý den už bude lépe. A pozitivní postoj spočíval v usilovném hledání kladů. Co byste viděli dobrého na tom, že celý den lije jako z konve a jste celí mokří?
Zaprvé, nepotřebujete tolik pít. To se celkem hodí, když si všechno nesete na zádech, vodu není kde koupit a prodejnu potkáte třeba jednou za tři dny nebo taky vůbec. Zadruhé se nemusíte bát, že budete mít úpal, úžeh a nebo že se spálíte. Nemusíte se otravovat s mazáním proti sluníčku. Nejste unavení z obrovského horka, ve kterém byste se raději koupali, než někde capali. A taky pak nejste celí mastní. A začtvrté – když už máte celé boty mokré, je vám fuk, jak moc špatnou cestou půjdete. Nemusíte se vyhýbat kalužím a hledat nejsušší cestičku, prostě si projdete bezstarostně středem louže a hotovo.
Určitě nám tedy prospěl pozitivní přístup, který ale nebylo vždy snadné si udržet. Aby se dovolená zdařila, bylo nutné, mít s sebou někoho, kdo vás nenechá klesnout až na dno, když už jednou tu blbou náladu máte. Srandičky, humor a vzájemná podpora. S každým by to tak dobré nebylo. A taky jsme potkávali fajn lidi kolem nás. Všichni byli moc ochotní a milí. Poradili, pomohli, pohlídali batoh…
Jistou určitou roli sehrálo i vybavení, i když v tomto směru se nám zrovna moc čím pochlubit. V mém spacáku mi byla zima, takže jsem se do něj musela úplně zakuklit a pak si ho „zadýchat“. Pláštěnku by to chtělo tvrdší a delší a batoh s pláštěnkou nebo nepromokavej.
Na té správné dovolené by také neměla chybět překvapení, která všechno naplánované náležitě okoření.
Důležitým bodem pro mě byla otevřenost. Jak celý rok hodně plánuji, šiklo se mi, že tady jsme neplánovali skoro nic. Kolik toho ujdeme záleželo – až na dvě výjimky – jen na našich silách a chuti. Flexibilita mého společníka mi dala neuvěřitelné možnosti, takže jsme mohli během dvou dní navštívit dvě města, která v původním plánu nebyla. Naprostá svoboda a možnost zajít do kteréhokoliv obchodu, muzea či galerie mě naplňovala spokojeností a pocitem štěstí. Mohla jsem dělat úplně všechno, co bych si přála. Dovolenou tedy dělá možnost „dovolit si užívat“.
Nakonec bych ráda ocitovala jednoho pána z Vyššího Brodu, který měl naprostou pravdu: „Jsou dva a to jim stačí!“
Žádné komentáře:
Okomentovat