Šumava před námi

Sešli jsme se ve čtvrtek večer, prodiskutovali cestu, co je potřeba mít s sebou, koupili pár dalších věcí na jídlo za sedm stovek, vyspali se a druhý den vyrazili na vlak. Na dovolenou jsme vyráželi v pátek třináctého. Nejsem pověrčivá a mám toto datum ráda, proto jsem chtěla vyrazit právě dnes. Navíc je nejlepší mít dovolenou co nejdelší, takže proč nechávat odjezd až na sobotu, když se cestou ztratí tolik drahocenného času. Pravdou je, že jsem taky neměla tušení, jak dlouhá ve skutečnosti bude pouť, kterou jsem vymyslela. Kolik to bude kilometrů? (Počítala jsem to na mapách.cz i přes rozcestníky Klubu českých turistů, ale člověk nikdy neví, navíc se mi tam některé úseky nepodařilo doklikat.) Ani jak dlouho to půjdeme s takovou bagáží?

Cíle – Boubínského pralesa – jsme dosáhnout museli do deseti dní, neboť to byl důvod, kvůli kterému jsme jeli právě na Šumavu. Já už tam byla, takže mi to mohlo být jedno, ale nebylo. Boubínský prales se nachází nedaleko Kubovy Huti. Navrhla jsem tedy dvě varianty začínající tímto místem: nahoru nebo dolů. Zvolili jsme tu dolů, protože se nám zdála zajímavější. Ve skutečnosti by měla být hezčí ta směrem vzhůru. Jen jestli to netvrdí ti stejní, kteří si myslí, že celá Šumava je protkaná silnicema?! Anebo ti, co tvrdí, že jsou všude vesnice s obchody.

A právě také na můj návrh jsme se rozhodli jít zespoda nahoru, tedy z Vyššího Brodu do Kubovy Huti. Říkala jsem si, že kdybychom to náhodou ušli rychleji, takto budeme mít pořád ještě kam pokračovat. Ne že by to za Vyšším Brodem nebylo hezké, ale už to není Šumava a šlo by spíš o památky (Český Krumlov) než o přírodu. Což myslím, že by se nesetkalo s takovým nadšením.