Když jsem bez internetu ve starém bytě, asi si snadno domyslíte, že žiju i bez televize. Ta mi ale vůbec nechybí – kromě poslední série Sherlocka, tu bych viděla ráda! Takže jsem celkem mimo co se týče veškerých novinek. Občas na mě sice něco blikne přes Seznam, nebo mi něco sdělí kolegové u oběda, ale většina věcí jde mimo mě. A vlastně mi to ani nijak zvlášť nevadí. Potřebuju ke svému životu vědět, že v Itálii mají zemětřesení a laviny až v hotelech, když tam neplánuju jet ani příští léto? Nebo že někde spadlo letadlo s ruskýma zpěvákama?
Jenže některý věci by se hodilo vědět, aby byl člověk trochu v obraze. Třeba co důležitého se děje, nebo chystá u nás v České republice. To sice ve zprávách stejně říkají minimálně, ale sem tam ano. Občas má na náš život vliv i to, co se děje v zahraničí a my na to můžeme nějakým způsobem reagovat. Například na výroky amerického prezidenta ohledně žen, které označil za pussy. Pro ty, co angličtinou vládnou méně, vysvětlím, že se jedná o vulgární výraz popisující dámské přirození. Příslušné výroky by se vám pravděpodobně po trošce googlení podařilo na internetu nalézt, nebo jste už o nich slyšeli. (Například článek Petra Švihela: „Nechceme Trumpy v Česku!" V Praze se protestovalo proti americkému prezidentovi. Nebo jinde:
Musím říct, že jsem nadšená formou protestu proti takovým hrubostem. Uplést růžové čepičky (ženská a zároveň výrazná barva, která nejde přehlédnout) nebo čepičky s ouškama, protože pussy lze zároveň přeložit jako koťátko (Google překladač vám ani jinou variantu přímo neřekne, to jen vlevo v anglických vysvětlivkách se na ni můžete podívat). A právě tak jsme se minulou sobotu v kafé Pointa seznámily s cizinkami, které přišly do stejné kavárny plést. My si tam hrály a ony chystaly pletařský protest. Setkání bylo kouzelné a my je hned na příště zvaly mezi nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat