Letos jsem na tom se čtením mizerně. Sice jsem pár knih rozečetla, ale co jsme nepřečetli s manželem na dovolené nebo během společných večerů, to se děsně vleklo. Samozřejmě to bylo dílem svatbou, částečně změnou práce a taky tím, že se učím šít, kreslit a taky trochu udržovat blog s články. No, sami vidíte, jak to vedu! Červencový povídkový speciál doteď není a z říjnového svatebního speciálu jste taky ještě neviděli ani článek! Ale to by mohlo být tou posvatební depresí, nebo jak se tomu říká. Četla jsem, že to je jako s rozchodem, trvá polovinu doby, co trvaly přípravy, takže bych to u sebe odhadla na 2,5 měsíce. Zajímavé je, že to platí, i když svatba dopadla nad očekávání dobře, což bych řekla, že byl i náš případ. Ale teď ke knize, kterou si velice užívám a dostala jsem se k ní díky pletení.
Kdo sledujete můj blog o tvorbě (https://angelikytvorba.blogspot.com/) – doporučuji, protože sem tam by i tam mohl být nějaký ten zajímavý článeček, i když zrovna nejste fandou pletení, minimálně fotky stojí za to – víte nejspíš, že jsem na Ravelry zapojená do pletací skupiny SKA (Sock Knitters Anonymous) a v rámci ní je každý měsíc zveřejněna výzva/inspirace k pletení ponožek. Na září byla tématem literatura. Líbily se mi ponožky paní Wolfové se vzorem schodů, který jsem kdysi chtěla uplést na pánské šále, ale tak nějak jsem netušila, komu bych ji dala, zda na ni mám dost klubíček a kudy do toho. Takže bylo jasné, že si to vyzkouším teď.
V průběhu pletení mě napadlo, že moc nerozumím tomu, co mají tyto ponožky pojmenované Jeeves společného s literaturou. Naštěstí máme strýčka Googla, který mě ujistil, že bych pana Jeevese, komorník a pana Bertieho určitě měla znát, protože je to anglická klasika humoristy P. G. Wodehouse. Nabádalo k tomu i to, že autorka napsala, že upletené ponožky můžeme věnovat svému komorníkovi. Článek o těchto ponožkách (samozřejmě s fotkou najdete zde).
Kniha je skvělá. Opravdu mě baví. Hlavní postavou je dobrotiví, ale možná trochu jednodušší aristokrat Bertie, který se jen tak poflakuje a občas padá do problémů, které mu omylem nachystá jeho nevhodně se zamilovávající se kamarád (a vyžírka) Bingo. Z problémů ho vždy bez výjimky svou chytrostí tahá služebník Jeeves, kterého je možné rozhodit pouze fialovými ponožkami nebo zářivou šerpou naprosto nevhodnou londýnského gentlemana.
„Myslím, že se to dá shrnout tak, Jeevesi, že když si Bingo jednou vyhrne rukávy a do něčeho se doopravdy pustí, není v silách lidí ani Boha, aby mu zabránili udělat ze sebe pitomce.“
„Tak nějak to bude, pane,“ řekl Jeeves. (str. 104)
„Já taky,“ řekl jsem. „Já taky. Kolik jste prohrál vy?“
„Prohrál?“
„Na Mořském vánkovi.“
„Já jsem nesázel na Mořského vánka.“
„Cože! Vy jste jako majitel vůbec nepodpořil favorita závodu?“
„Nikdy nesázím na koně. Je to proti mým zásadám. Prý to zvíře nevyhrálo.“
„Nevyhrálo! Vždyť byl tak pozadu, že málem skončil první v dalším dostihu!“
(str. 105)
„Pane na nebi, Jeevesi! Je snad něco, co byste nevěděl?“
„To mi není známo, pane?“
(str. 148)
Claude odjel se svým knírem do Hurst parku a Eustach zůstal se mnou doma a povídali jsme si. Přesněji řečeno on povídal a já si přál, aby odešel.
(str. 178)
Z anglického originálu The Inimitable Jeeves, vydaného nakladatelstvím Penguin Books v Londýně roku 1999, přeložila Kateřina Hilská. Typografie a technická redakce Petr Čížek, ilustrace na přebalu David Hitch. Vydalo nakladatelství Ladislav horáček – Paseka v Praze a Litomyšli jako svou 775. publikaci. Odpovědný redaktor Milan Macháček, výtvarný redaktor Bohuslav Holý. Vytiskla tiskárna FINIDR, s. r. o., Český Těšín. 208 stran. Vydání v tomto souboru první. ISBN 80-7185-708-4. Kniha má 18 kapitol.
Žádné komentáře:
Okomentovat