Už několik týdnů si stěžuju, že jsem se zatím vůbec nedostala k šití. Tento víkend měl být výjimkou. Celý volný a strávený doma. Navzdory původnímu plánu, že vyrazíme na otevřené ateliéry do Jižních Čech. Můžete si tipnout – vyšlo to?
Když se tak blbě ptám, odpověď je ne. (Hned si říkám, že by bylo zajímavé se takhle zeptat, kdyby byla ano, určitě bych tím někoho zmátla. ;-))
Ptáte se proč jsem zase nešila?
No, v pátek bylo nádherně a já měla tak trochu uklízecí mánii, takže jsem vyrazila zametat přístřešek, kde spinkaj kozy. Nevím, kdy to naposledy někdo dělal, ale aspoň ten kousek, který jsem udělala, parádně prokoukl. Vynosila jsem odtamtud 6 kýblů všeho možného: kozích bobků, slámy, okousaných kabelů (jo, to chci taky někdy probrat), střepů, písku, prachu, nafoukaného všeho možného...
Pak jsem sklízela dýně a píchl mě sršáň nebo co. Takže místo večerního venčení psa, jsem jen tak seděla a rozdýchávala to, protože to strašně bolelo. A pak jsem pletla ponožky a možná jsme koukali na nějaký film, nebo si jen povídali.
V sobotu jsme vyrazili do Třemošné, kde se odehrávala bitva z první světové války. Říkala jsem si, že by mohlo být fajn to vidět. A byl to vskutku príma den. Večer jsme si pak ještě pustili dokument Velká válka: 1914–1918 na youtube. Bylo to dle očekávání nechutný a děsivý, hlavně plyn a plamenomet.
Večer jsem naložila sousedčinu ačokču jako kvašáky a ze zvědavosti jsem přidala i kousek patizonu, u něhož jsem objevila, že se dá jíst i syrový a chutí trochu připomíná kedluben. Minule mi moje ačokčové kvašáky náramně chutnaly. A sousedce taky.
A dneska jsem využila nádherného počasí a slunila se venku. A pletla kompostovací ponožky, o nichž snad napíšu samostatný článek. Kluci stavěli klec pro psa a já pak pekla v troubě večeři – vlastní recept: kozí žebra, buřt, slanina, panenka, nové brambory i se slupkou, vše bohatě posypané kořením zvaným gyros, později přidaný česnek a v menším pekáčku zapečené domácí hokaido a darovaná hruška, obojí s trochou másla.
Žádné komentáře:
Okomentovat