Když jsem šla dneska domů, měla jsem takovou podivnou náladu. Nepochopitelný smutek, nespokojenost, nevím, jak to nazvat, prostě nepříjemné pocity v podstatě bezdůvodně. Jak jsem se tak blížila k domu a přemýšlela, co musím udělat, abych na nic nezapomněla, než odjedu pryč, všimla jsem si cukrárny na rohu, kde jsem už dlouho nebyla.
Hned mě napadlo, že bych tam mohla zavítat, a když nic jiného alespoň se podívat, co mají dobrého. Sice je taková dražší, ale... Řekla jsem si, že jsem udělala zkoušku, tak můžu i utrácet. Starší prodavač byl milý, ochotný a sympatický. Tohle mám ráda - když přijdete do obchodu a cítíte se jako doma, můžete si všechno prohlídnout, nikdo na vás nespěchá, nikam vás nehoní... Prostředí bylo příjemné, čisté a útulné a díky malému počtu zákazníků i klidné.
Favoritem už z cedule venku byla palačinka s meruňkovou náplní. (Řekla jsem si, že vyzkouším, jestli na depku nebo jak to nazvat, opět zafunguje cukr. Mám zkušenosti s tím, že většinou ano. Občas spíš zabere zabavit se nějakou příjemnou činností, ale těch není vždycky po ruce dostatek.)
Trochu jsem zaváhala, když mi nabídl ještě palačinku s ořechovou náplní, ale nakonec jsem zvolila tu první. Obě bych určitě nedala. Byla to taková lahůdka... Až příště udělám (nebo neudělám) zkoušku, vím kam to půjdu oslavit (a taky na co).
4 komentáře:
A kde se ta cukrárna nachází?:)
Hnedka pod mým privátem:-)
Tak to je ideální lokace.. když cukrárna, tak na dohled z okna:)
Ahoj, tak to je dobrý, pěkně obalit nervy:-) To já poslední dobou když mě to doma popadne (což bylo teď skoro denně), tak peču:-) A pak taky samozřejmě konzumuji:-)) To taky celkem funguje:-))
Okomentovat