sobota 1. července 2017

Církevní památky prvního dne


Pokračujeme autobusem k ženskému klášteru Barşana z roku 1720. Věž kostela, který je celý ze dřeva – ani žádné hřebíky tam nejsou – má 62 metrů. Areál byl opravdu velký, pohybovat jsme se tam mohli volně.







Poblíž tohoto kostela parkujeme.
Další zastávkou je vesnice Ieud, kde si prohlížíme dva dřevěné kostelíky. A u dalšího parkujeme.  V zahrádce jednoho z domků vidíme trávu (marihuanu) . Nejprve jdeme k tomu údajně nejstaršímu kostelíku. Nachází se na hřbitově, kde jsou opět vyřezávané (ale tentokrát nemalované) dřevěné kříže. Fotím si paní s motykou, protože na tom trvá. Překvapivě nežádá ani bakšiš. Schyluje se k dešti, a tak s fotkami pospícháme. Průvodce nám vysvětluje, že kostely jsou tu malé, a tak když nedostačují, postaví se nový (opět malý) a tak stále dokola. Proto v jedné vesnici můžeme najít i tři kostely najednou. V tomto případě to navíc (už nevím proč, jinde to snad není) funguje tak, že uvnitř jsou muži a venku na takových sedátkách jsou ženy, které malými okýnky nakukují dovnitř. Vnitřek kostela si můžete stejně jako já prohlédnout díky vypůjčenému fotoaparátu, který sice neumí fotit moc do dálky, zato šero nebo makro je pro něj denním chlebem. Nahoře nad hřbitovem se nachází přízemní dřevěná zvonice. 
Zahradničení hned u ulice.

Paní, která se chtěla mermomocí nechat vyfotit.

Vnitřek kostela

Kostelík zvenku
Zde se, hádám, hodí vysvětlit, že rumunské umění stavby krásný dřevěných kostelů nevychází z jejich touhy chlubit se zručností či nadbytku dřeva. Rumuni ve 13. století, jakožto národ utlačovaný Maďary, měli zakázáno stavět své kostely z cihel či kamení, takové směly být jen katolické kostely. A tak se uchýlili ke dřevu. 
Lávka přes řeku
Odskočíme si na nedaleké nově zbudované záchody a přes lávku přejdeme přes říčku. Cestou k druhému kostelíku si fotím zajímavá dřevěná vrata a hlavně bábušku, která když nás vidí, vezme židli a jde si sednout před vrata a PŘÍST NA VŘETÁNKU. Nádhera! Přesně tohle bych v Rumunsku chtěla vidět častěji. Ale už se mi to víckrát nepoštěstí. Aspoň že takhle jednou… když to bylo na těch malovaných náhrobcích všude. Předení tu nejspíš není nebo nebylo tak zvláštní jako u nás. Sem tam vidíme na loukách stáda oveček. A na horách si na ně člověk musí dokonce dávat pozor. Ne, že by vás to malé chundelaté stvoření chtělo napadnout, ale ovčáčtí psi vás mohou vnímat jako hrozbu a zaútočit raz dva. 
Předení na ulici
Cestou ještě vidíme další kostelík. Druhý kostelík Biserica de lemn din „şes“ 4982 byl postaven v roce 1718 po poslední tatarské invazi a opraven v roce 1962. Je jedním z největších dřevěných kostelů v Rumunsku. Na naučné ceduli (v angličtině) jej pro jeho monumentalitu a harmonické proporce označují za dřevěnou katedrálu a jeden z nejkrásnějších dřevěných kostelů na Maramuréši. Dovnitř se sice jít nedá, ale i tak vím, že byl vnitřek vymalován v roce 1841 a vy se na něj můžete podívat na poslední fotografii. 
Novější kostelík
Kostelík Biserica de lemn din „şes“
Interiér údajně největšího dřevěného kostela v Rumunsku

Žádné komentáře: